„Běží jelen od náhonu", nebo něco podobného. Uznávám ovšem, že tyto podrobnosti stilistické nemají samy o sobě mnoho váhy, avšak připojíme-li je к tomu, co bylo řečeno o obsahu druhé části a o celkovém rázu našeho textu, zvyšují pravděpodobnost názoru, že ve druhé části Erbenova textu jsou stopy umělého zpracování. Zbývají dvě námitky: 1. Erben poznamenal výslovně, že číslo 4. (text ballady) bylo mu zasláno od sedmi přispěvatelů, ale mezi texty tištěnými ve špalíčcích ho neuvádí, což je zcela přírozeno, neboť obsah se vymyká z kruhu látek, vyhledávaných nakladateli špalíčků. Ježto považuji téměř za vyloučeno, že by umělé zpracování tohoto druhu bylo vzniklo před vydáním sbírky Rittersberkovy a Čelakovského, zbývá nám poměrně krátká doba na rozšíření písně jedině ústní tradicí.

Avšak Erben nikde nemluví o sedmi úplných textech, naopak, z jeho slov („ballada: Teče voda atd. někdy vůbec povědomá býti mohla") plyne tuším zřejmě, že měl snad jen jeden, nanejvýš dva varianty, což ostatně dokazuje i malý počet různočtení zejména pro důležitou druhou část písně. Poněvadž pak v některých variantech lyrického typu В (ryze lidového a hojně rozšířeného) první tři nebo čtyři strofy shodují se téměř doslovně se začátkem ballady, soudím, že Erben mimo ojedinělý úplný text nalezl v zaslaném materiálu toliko tyto úryvky lyrické písně, které považoval omylem za fragmenty ballady a uvedl je pod příslušným číslem v seznamu příspěvků.

2. Druhou námitku vyslovil vlastně již Erben sám prohlásiv rozmanité závěry písní typu В vesměs za interpolace pozdějších zpěváků t. j. za poškozené varianty staré ballady. Avšak čtěme text písně a posuzujme jej nepřihlížejíce к balladě ■— shledáme, že závěr nelze nazvati pozdějším přídavkem. Naopak, odmítavá odpověď mílenčina tvoří vhodné a v lidové poesii obvyklé zakončení, celek pak jest mnohem jednotnější než nejasná komplikovaná ballada. Stejně působí i ostatní varianty lyrické. Rozmanitost jejich závěrů lze tuším vy-kládatí jinak: Jest obecně známo, že lidoví zpěváci přejímají rádi hotové, typické formy, které ovšem, podle nálady nebo okamžité potřeby obměňují. Tak vznikají právě varianty t. j. texty, v nichž vedle několika konstantních prvků najdeme nové detaily. Podobně bylo i v našem případě: první strofy, jejíchž epický obsah lépe vzdoroval změnám, tvořily základ, doplňovaný rozmanitými závěry. V některých písních totiž dívka milence prostě odmítá, někde ozývá se vedle odmítnutí výsměšný ton, uvedl jsem variant, v němž dívka milému slibuje věrnost atd., ano nalézám i pijácké parodie — neklamný důkaz, že píseň jest hojně rozšířena a dobře známa.14)

Není tedy důvodu považovatí písně skupiny B za pokažené novotvary staré ballady — jak myslil Erben —, jsou to prostě rozmanité varianty jednoho základního typu lyrického.

Neudržitelnost Erbenova názoru plyne ostatně i z této úvahy: Interpolace bývají nepravidelné t. j. tu a tam objeví se trosky starého motivu nedokonale assimilované pozdějšími přídavky. Čím to, že ani v jediném textu skupiny В nenalézáme ohlasu ballady? Čekali bychom aspoň zmínku o jelenu, nebo některou z popisných strof o