mlýně atd. Úvodní strofy se ovšem shodují, ale ukázal jsem již, jak málo společného má tato první část s vlastní „balladou" počínající teprve strofou šestou, která spolu se sedmou obsahuje novou exposici. Proč právě tato druhá část, podezřelá svým obsahem i formou, zanikla v „pozdějších variantech" beze stopy, tak že ani slabé narážky nedosvědčují, že stará ballada aspoň v dřívějších dobách byla známa?

Těmito úvahami dospíváme к závěru, který se od názoru Erbenova diametrálně liší: Ballada o zakletém děvčátku není starobylá. Skládá se ze dvou částí, z nichž první jest var. známé lyrické písně, druhá není — aspoň v té formě,, jak jí čteme u Erbena — ryze lidového původu.

Tím ovšem není řečeno, že snad celá druhá část ballady jest dílem umělého básníka, který několik pohádkových motivů zhustil v strofickou formu, naopak připouštím možnost, že byla nějaká lidová píseň obsahující motiv o kouzelném jablku. К této domněnce vede mne německá píseň, kterou Hoffmann v. Fallersleben zapsal ve Slezsku.15) Po stručném epickém začátku „Es stand ein Bäumlein im tiefen Thal" atd. následuje monolog dívčin: Se stromu spadlo jablíčko, šla jsem kolem a zdvihla jsem je. Jablíčko mí nedalo pokoje, rozkrojila jsem je a podala svému miláčku větší část. Jádra byla sladká, padla do sousedovy zahrádky a vyrostly z nich ratolesti:

(Jiný variant německý na uv. m, č. 7b, kdež uvedena ostatní literatura.)

Shoda s českou písní jest ovšem velmi vzdálená, ale přece jen máme doklad, že starý rys — symbolický význam jablka — nalézáme v písni zapsané v nejblížším sousedství naší národopisné oblasti a mimoděk vzpomínáme pří tom na závěry některých polských variantů typu B, v nichž jablíčko, které klepá na dívčino okno, mění se v milence. V německém textu děje se o starém symbolu zmínka jen jako mimochodem, pointou písně jest závěr a jeho veselý ráz připomíná známou píseň českou, oblíbenou při svatbách, v níž děvče zpívá o krásném obrázku, který dostalo od pana faráře — o milenci. (Srovn. E2 303 č. 44). Srovnejme s tím závěr ballady, kde myslivec dostává v poslední strofě krátké poučení z mythologie, aby snáze pochopil symbolický význam děje!

Snad jsme tedy také měli krátkou píseň obdobného typu jako píseň Hoffmannova, ale Erbenův text obsahuje již umělé přepracování, jehož autor rozvedl a zdůraznil mythické prvky své předlohy a připojil v lívodních strofách variant známé lyrické písně o jablíčku. Považuji tedy druhou část této kontaminace za pokus umělého básníka vysvětliti prostičký děj písně o plovoucím jablku a upozorniti na jeho mythický základ.