str. 117
Otázku, kdo je autorem, nechávám stranou. Erben nikoliv, tolik snad lze říci s jistotou; zbývají tedy jen domněnky, jimž chybí věcný podklad. Bylo by ovšem zajímavo, kdybychom měli materiál, z něhož Erben čerpal, zejména zápisy Douchovy, jichž v první sbírce použil nejvíce. V pozůstalosti Erbenově hledal jsem však marně a o rozsáhlé sbírce Douchově nemáme bližších zpráv.16)
Duben 1913. Jiří Horák.
Pověst o bílé paní v literatuře a v tradicích českého lidu.
V tomto časopise (1912, VII. 145—180 a 193—210) uveřejnil pan F. Wollman pod tímto nápisem obšírný článek. Pilná a výstižná tato studie, soupisem literatury i kritikou, chce býti revisí (po případě snad, lze-li tak říci, konečným závěrem) dosavadních resultátů, při čemž dotýká se také mé práce*) o temže předměte. Z této příčiny, jakož i maje na myslí jeho výsledky, pokládám za nutné, dáti k tomu některé poznámky; soudím totiž, že pan autor některé věci přecenil a jiné nedocenil, což je vidno z obou definic. Zdą a pokud je správný můj názor, ponechávám čtenářům.
V citované již své práci dosti přímo tvrdím, že pověst o bílé paní v rodě Vítkovců (a tím i v Čechách), jak nám je literárně zachována, není rodová, ale umělá, i posthumní, nesena v rukách i rukama Jesuitů, a indirektně výrobkem jesuitským (výklady i zprávami o zjevování).
Pan autor naproti tomu sice správně, ale přece dosti všeobecně a neurčitě praví (1. c. 198), že „pověst o bílé paní Vítkovců jeví se jako nejednotná směs různých životů: historie, lidového podání, reflektujícího historii a německé tradice, která se šířila z kruhů šlechtických mezi lid."
Punctum saliens odchylného názoru nás obou je tedy patrně, zda-li je tato látka rodová, jak připouští p. Wollman, čili nic.
Své mínění opírá spisovatel o svědectví Řehoře Richtera a o dva denníkové zápisy německé ze 16. věku, kteréžto prameny chtí dokázati existenci pověsti o bílé paní, věštebném duchu, o rodě rožmberském už v 16. století . Je charakteristické pro všecky tyto 3 svědky, že všichni se nacházejí mimo Čechy a dokonce daleko mimo terri-torium rožmberské.
. Onen Ř. Richter (Axiómata oeconomica, Zhořelec 1600) slyší o tom až ve Zhořelci, druhý2) zaznamenává o tom zprávu cis. vy-
16) Douchův životopisec, K. Š. Vodička, poznamenal (Vlast 1887, str. 380), že Doucha zanechal několik set národních písní, které ,,chová pan Antonín Tauš, o. k, účetní oficiál v Praze". V posledním čase vyjednával prý Doucha s р. V. J. Novotným, aby jeho sbírku zrevidoval а к tisku upravil. Kam se poděla?
1) Čas. Mat. Mor. XXIII. 1899 (139. 230 a 325): Pověst o bílé paní v Čechách a na Moravě u pánů z Rožmberka a z Hradce.
2) Steph. Gerlach (1536—1612) byl též duchovním (professorem theologie v Tubinkách). Jeho „Türkisch. Tagebuch 1573-1570" vadí, že byl uspořádán a vydán teprve r. 1673; kdo nám za to ručí, že tam nebyly učiněny žádné pozdější přípisky? A kdo nám vysvětlí fakt, že nejstarší historické i genealogické výklady a nejčet-nější zprávy o zjevování bílé paní u Vítkovců — a o ty zde historicky běží — podávají Jesuité? Zpráva z archivu Krumlovského k r. 1618, zápis Crugerův, Chanovský, Tanner, Balbin a jiní —?
|
