Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 119



letí, co nejhojněji: zprávy o svatbách, pohřbech atd. a pozvání k nim. Nikde však ani nej menší zpávy o tom! Vznikla-lí tato pověst u Rožmberků již anebo teprve v 16. století, pak byla by tam aspoň zapustila také nějaké kořeny. Mohli ji zná ti členové rodu, jejich dvůr, vyšší i nižší služebníci, užší i širší okolí. Vzdor tomu však týž Mecer i Břežan i archiv Třeboňský důsledně mlčí, ač četné svatby a pohřby obou posledních Rožmberků podávaly k tomu tolik okaté i hlučné příležitosti! Je tedy divu, že měl pro mne důvod „ex silentio" váhu větší, než takovéto vzdálené a cizí zprávy?

Byl by tu jediný vážný, t. j, místní a přímý svědek V. Slavata, dědic pánů z Hradce, který po r. 1622 administroval též na čas panství Třeboň a jehož právě se tolik dovolává Balbin. Slavatovo svědectví citováno je „sice z nějakého spisu nyní ztraceného". Tímto ztraceným spisem je — dokládám — Březanova „Rožmberská kronika", kterou Slavata poznal v Třeboni a odtud sí s jejím „Krátkým a summovním výtahem" (Č. Č. M. 1825 II. 4) vypůjčil na Hradec, odtud pak Balbin. Kronika tato je zachována v překladu N. Heerma-novy „Rosenbergsche Chronik", Balbin jakožto jedno ze starších závažných zjevení bílé paní uvádí, jak seděla u kolébky spícího Petra Voka z R, a chránila jej; probudivší se chůva však, když ji spatřila, ulekla se a utekla: Březan-Heerman o tom na str, 261 píší:

„Es wahren selbígenmahl (1542) drey Frawen Annen, Wittiben, auf Neuhausz: Diese iczt beschriebene Fraw war aine, die andere Frau Anna, Fürstin von Miristťberg, vorbesagter Fraw Annae Frau Mueter vundt weilandt desz Herrn Hainrich von Neuhausz Ehegemahlin, vundt die dritte Fraw Anna von Rosntall, aine Wittib nach dem Herrn Adam, desz iczt besagten Herrn Hainrichen Sohn, Es war auch der Herr Petrschitschko bey der Neuhauser Fraw, Die Khindtswarterin, welche ihn gepflegt, wolte weiter nit verbleiben, die-weilen ihr Jahr sich geendet, ist sie von der Fraw bey Martini endt-lassen; dan die Fraw so verstendig, dasz nit woli vndt sicher sey, solche Personnen in dergleichen Diensten wieder ihren Willen zue gebrauchen, hat derowegen aine andere Kindtswarterin ihm zuewegen gebracht,"

Je to tatáž věc, o níž všichni tří vypravují; toliko Balbin — věděl к ní výklad. Nevidíme tu takřka do dílny, jak se ty zprávy vyráběly? A proč to zaznamenal Břežan? Poněvadž z veliké piety a oddanosti o svém pánu hleděl sebrati kde jaký drobet, i bezvýznamný; chtěl j en míti zprávy í z mej útlejšího mládí svého velitele. Ono místo u Heermana je celé Březanovo, bez vynechání, Heer-mann5) (1694) překládal otrocky se všemi bohemísmy.

I když tedy připustím, že pověst ta je u Rožmberků již před r. 1600 a v 16. stol. známa, mohu učiniti tak teprve pro dobu od r. 1550 a to jen na krátký čas (několik let), v kruzích cizích a německých. Opakuji — a nezbývá mí jiného při nej lepší vůlí: společnost česká


5) Norb. Heermans Rosenbergsche Chronik (Kr. čes. spol. nauk 1898 ve vydání M. Klímschově, kdež promluveno i o poměru к Březanovi). O téže věci pak můj článek v Č. M. M. 1904 (Nekrolog Třeboňského kláštera a Chronicon Rosense); pak o neznámých historických básních v Heerman-Břežanovi. Bližší karakteristiku Březanovu v „Naší Době" (1899, V. Břežan); o jeho „Rožrnb. Kronice" v Č. Č. M. (1898. Po stopách ztracené kroniky rožmberské).

Předchozí   Následující