str. 122
rodovou historickou pověstí, když o ní tak pozdě psali cizinci a v Německu?
Tato látka, jež snad již od doby Anny z Roggendorfu8) (ad 1550) nebyla na Krumlově a Hradci neznámá, byla teprve po hohen-zollernském sňatku přísně katolického pána a zakladatele jesuitské koleje v Třeboni a po té v Č. Krumlově, Viléma z Rožmberka (1561—1564) celá sem do Čech připotažena as z Bayeruthu, ač i z Berlína; v téže době od cizinců a od určitého kruhu lidí; toliko však na kratičký čas za téhož Viléma (tak že se tu na místě ani neujala a nerozšířila) a za určitými cíly, zdánlivě rodovými a více politickými snad: utvořiti pevnou ligu spřízněných oddaných rodů pod křídly společného jednoho rodového ducha ochranného, který rozšířil svojí působnost i do Čech na dům Vítkovců obou mocných větví.
Teprve v 17. věku však stala se podloženou, vyložena a prohlášena literárně skutečnou rodovou tradicí Vítkovců, při čemž hlavním redaktorem byl P, B. Balbin, který spojil historii s tradicí, pravdu se smyšlenkou, ovšem nesprávně, třeba bona fíde, To jsou nepopěrná fakta historická0) o bílé paní Vítkovců. Jejího šíření u jiných rodů, v jiných místech a zemích, rozvoje doby i látky, dokonce pak vniknutí mezi lid a jejího výkladu se nedotýkám a toliko poznamenávám, že právě mezi mythology bylo mnoho různorodých rysů této látky změteno dohromady a setrvačností účinků podržáno na dále.
Ale v příchodu této pověsti к Rožmberkům leží jistě i mnoho tendence: je to také genealogický zjev a projev jesuitský к získání vší vysoké šlechty, A pro způsob jesuitské práce, jemné, čilé, rychle vnikající a náhle i mezi lid již, skryté a ze spodu, je přímo typická pro jiné látky toho věku.
Bílá paní, ochranný duch rodový na zámcích, je původně tradicí hohenzollernskou a objevuje se u obou mocných katolických větví Vítkovců v Čechách přesně s příchodem obou již jmenovaných paní z téhož rodu v hradech na Hradci a na Č. Krumlově, kdež vyvolána byla portraitem í jménem Perchty z Rožmberka, tedy našla tam výbornou a připravenou jíž půdu; z té doby objevují se již také první zprávy, ač nesmělé. Tedy nikoli dříve a ne jinou cestou (na př. od bav. kurfiřtů). Petr Vok z Rožmberka jí za svou nepřijal, ani Vilém a jejich okolí. Za to s velikou chutí chopili se jí Jesuité.10)
Jos. Salaba.
8) Mezi německými manželkami mimo Viléma z R. lze ještě uvésti u jeho otce Jošta (českého spisovatele) Wend. ze Starhemberku (+ 1530 bez dětí) a tutéž Annu z Roggendorfu (f 1 5 6 2); u Jindř. z R. (+ 1457) Anežku ze Šaum-berka (+ 1461); u Jindř. z R. (+ 1412) Barb. ze Šaumberka (+ 1398); konečně u Voka L, Jošta I. a Jana I. (+ 1389), českého vlastence. — Je tedy od A. z Roggendorfu k nejbližšímu datu 1461 období 10 0 let.
9) Podal jsem tu mnohá ze svých tvrzení všeobecně, bez dokladů; nemoha jich tuto však z úspory místa opakovati, poukazují toliko ku zmíněným již svým pracím, kde jsou uvedena opět díla starší.
10) Je tedy genealogie „bílé paní" tato:
I. Bílá paní, původně již v 15. stol. ochranný rodový duch hohenzollernský.
II. Přenesena к Rožmberkům do jižních Čech sňatkem po r, 1550 (1561 až 1564) Žofie Hohenzollernské s Vilémem z Rožmberka, nestane se však tradicí rodovou (pro svoji krátkou i pozdní dobu) a je tudíž pohrobní, cizí; sňatkem Maxm. Hohenzollernské s Jách. Oldř. z Hradce přenesena i na Jíndř. Hradec,
III. Jesuity pevně umístěna, zpracována a rozšiřována po r. 1600 látkou, místem i dobou (zvláště celoročními zápisky o každém roku jednoltivých kolejí S. J. [„Annuae"], jež si pak vzájemně oznamovali a půjčovali).
IV. „Bílá paní" historicky a sensačně po r. 1650 vyložena В a 1 b í n e m, jakožto hlavním redaktorem této látky, a Jesuity zas dále ještě rozšiřována к sousedním rodům a dvorům s někdejšími Vítkovci spřízněným (ku příkl. i do Vídně к Habsburkům), tak že se tímto způsobem dostane do celého tehdejšího „světa" a ze šlechty mezi český lid náš.
