budeme střídati s hlídkou historickou, je odůvodněna potřebou intensivnějšího studia jihoč. lidu." Ovšem výsledky jsou nepatrné. V I, roč. byl otištěn návod pro sběratele lidových písní, vydaný Čes, prac. výborem pro lidovou píseň a mimo to článek p, J. Boháče-Zeleckého: „Z naší vsi v minulosti", podávající stručné zprávy 1. o volbách, rychtáři a právu, 2. o kovářích a jejich poměru к sedlákům. Dříve totiž sedláci chalupu kovářskou vystavěli sami a proto kovář sedlákům pracoval levněji, zapisuje své účty jednoduchým značkovým písmem, jehož ukázky p. autor podává. 3. „Sýpky" na Zelecku. (Známý poplatek, který se dával slouhovi a kováři.) (Srov. na př. Čes. Lid IX. 238 a j.) V I. roč. (298) poznamenala redakce, že „v příštích číslech" uveřejní články „Lidová kuchyně na Táborskú" a „Lidový kroj benešovský". Prvá práce nevyšla vůbec v „J. K.", stať K. Turka „Lidový kroj na Benešovsku" byla otištěna ve II. roč. Obsahuje popis selského kroje na Benešovsku z XVIII, a XIX. stol. podle rukopisu, chovaného v městském museu. (S vyobr.) Uvedu-li ještě několik reprodukcí — na př. pěkný obrázek „Horáci v kožiších" — vyčerpal jsem vlastně národopisný materiál*), obsažený ve třech ročnících „J. K.", které ovšem vedle toho podávají cenné dokumenty к dějinám národopisu, sledujíce soustavně vývoj jihočeských museí, zejména však jsou důležitým příspěvkem k folkloristické bibliografii, registrujíce pečlivě stati krajinských listů.

Z obsahu III. ročníku soudím, že redakce usiluje vytvořiti z „J. K." odbornou revui, věnovanou studiu sociální a hospodářské stránky jihočeské otázky. S tím jistě každý souhlasí, neboť důležitost předmětu vyžaduje, abychom měli sborník, v němž by znalci kraje a poměrů mohli uveřejňovati své studie, které mnohdy přesahují rozměry krajinských listů.

Přes to lituji, že se nepodařilo seskupití v „J. K." hlouček pracovníků, kteří by rubriku „Národopis" byli vedli v intencích redakce. Že měla vážné snahy, že jí vskutku šlo o „intensivnější studium" jihočeské lídovědy, dokazuje stručná poznámka v I. roč. str. 221.: „Nehodí se nám zaslaný článek o pověstech z Tábora. Pověstí ty, jak je autor zaslal, jako materiál lídovědný, měly by cenu, kdyby byly zaznamenány přesně a věrně dle vypravování lidu. Belletristicky upravená jejich forma není vhodná к studiu a vědeckému zpracování." Stanovisko redakce jest správné a dokazuje, jak pojímala sbírání lidových tradic. Právě proto bych si přál, aby rubrika národopisná zůstala. Snad by bylo aspoň možno referovatí občas obšírněji o národopisných statích v jihočeském tisku. Jest to úkol vhodný pro vážný list sborníkového rázu, jímž „J. K." nesporně jest a poněvadž počet národopisných článků není veliký, nezabraly by úvahy o nich mnoho místa.

Jihočeskému národopisu a místním dějinám jest věnován měsíčník „Staré i nové zvěstí ze Soběslave a okolí", jejž od r. 1909 vydává Musejní spolek v Soběslavi. Od r. 1910 vychází jako příloha Zvěstí