„Věstník jihočeských museí". Časopis nemá pevné finanční base, poněvadž předplatitelé (lucus a non lucendo) — jako obyčejně — dluhují předplatné a proto ohledy na místní odběratelstvo nutily patrně p. redaktora (do r. 1912 byl jím zasloužilý správce soběslavského musea p. Karel Lustig) otiskovati mnohé příspěvky, které snad zajímají kroužek nejužších přátel pp. autorů, ale širšího významu nemají.

Ethnografům přináší časopis málo. Pod souborným názvem „Ze Soběslavského ovzduší" otiskují Zvěsti i Věstník vypravování starých pamětníků, jež líčí kulturní stagnaci, vyvolanou reakcí padesátých let a oživují památku některých rázovitých místních postav*). Zajímavé detaily z formanského života obsahuje trochu rozvleklý feuilleton „Soběslavští formani před padesáti lety" (roč. 1912). Připojuji soupis národopisného materiálu, jejž pro snazší přehled dělím na několik skupin:

Věstník j. m. 1912 str. 2 п.: Koleda, kterou zpíval M. Cílek, 88letý výměnkář v Klenovicích. Celkem nový a proto zajímavý var. vánoční koledy.

(Zvěsti 1909 str. 150; 1910 str. 11 n.) Prognostika lidová v již. Čechách. Sebral J. Kubů.

Cena příspěvku spočívá v tom, že autor sestavil jihočeské pranostiky na všecky měsíce. (Některé jsou jistě starobylé, na příkl. „Pan Serboni pálí stromy" — Pankrác, Servác, Bonifác — upomínající na veršíky cisiojanu.)

Sem řadím článek „O strašidlech na Soběslavsku" (Zvěsti 1910, str. 24) a pak příspěvky p, R, Cikharta: pověsti z Radkova a okolí, dále místní pověsti ze Šamoníc, Čížové, z Borotína atd. (Věstník 1911, str. 1, 18, 45; srovn. ještě Věstník 1910, str, 6, 15.) Jsou to vesměs obvyklé výtvory lidové fantasie: o světýlkách, bílé paní, o tajemné ovci, o pokladu, hořícím víchu slámy, o tajných chodbách ve starých hradech atd. Zvláštností dialektických není ovšem šetřeno. Podávají se buď jen obsahy nebo parafrase pověstí, ve většině případů není uveden pramen sběratelův — staré známé stesky. К těmto drobnostem druží se několik anekdot z Bukovska (Věstník 1911, str. 80) a belletrísticky zabarvená črta „Námluvy v Soběslavi", kterou podle svědomí z r. 1562 ve stilu Wintrově vypravuje J. Lintner. (Zvěsti

1909, str. 4.) Jihočeské „Blaťáky" a jejích sousedy „Kozáky" charak-terisují stručně článečky p. J. Kubů a pí. R. Cirkhartové, (Věstník

1910, str. 3, 15.)

Archivní výpisky podává J. Lintner v článku „Čáry a kouzla u nás" (Zvěsti 1910, 1 п.), několik dokumentů lidské poverčivostí otištěno tamže (str. 10), v obor lidové medicíny spadá črta o lékařce Pšeničkové. (Zvěstí 1909, str, 56.)

Z jiných oborů lídovědy upozorňují na článek K. Svobody „Druhá příjmení na Chýncvsku" (Věstník 1911, str. 27 n), na ukázky jmen