jímavé jsou některé názvy fasoli (bobů), jakož i jména některých her (na př. hra o fasole „sudlík"). Sbírku pořekadel a místních pošklebků z Habrska, kdež obyvatelstvo svým rázem blíží se moravským Horákům, podává J. Mcelský.

Pokus o cyklické vylíčení lidových obyčejů učinil V. S, Ponec ve stati „Život, zvyky a obyčeje lidové na Královéhradecku". (I., 11 n.) Popisuje vnitřní zařízení statku z padesátých let XIX. stol., svatební obřady, přástky, pověry štědrovečerní, hry o sv. Dorotě, ostatky, průvod „Řehořů", vynášení smrti, obřady velikonoční, odvod, pálení čarodějnic, posvícení, obžinky a „sejpku" (dar slouhovi), která bývala počátkem zimního období. К popisu jest připojena řada popěvků a několik písní. Kratičký článek A. Jiráska „Život lidu na Náchodsku" (I., 71) shrnuje ve stručném výčtu nej důležitější obřady výroční t. j. vánoční, velikonoční, stínání kohouta, shazování kozla atd., jejichž plastické popisy známe z kroniky „U nás".

„Vánoční pověry a pořekadla v českém Podkrkonoší" (většinou obvyklé štědrovečerní pověry jako hádání budoucnosti a j.) sebral Fr. Horáček (I., 116). V prvních třech ročnících H. K. najdeme ukázky ze zápisků starých písmáků, kterých zejména ve východních Čechách bylo velmi mnoho. Z pozůstalosti černilovského souseda Josefa Petra otiskl redaktor (I., 122) „žádost o družičku" a „Slovo к družičce". Zápisy jsou asi ze začátku XIX. století a proto důležité. Ve II. ročníku uveřejnil L. Domečka „Řeči svatební z Ruska" rovněž podle starých záznamů.

Ukázkou písmáckých posměšků o robotě jest píseň „Pro peníze vždycky pláču" atd. Erben zaznamenal na Plzeňsku 2 strofy (E2 352, č. 196). Text, otištěný v H. К., П., str. 25, jest delší a líčí obrat, nastalý pádem nevolnického systému. V rukopisném zpěvníku M. Jiříčka, chovaném v zemském museu, jsou celkem 3 varianty této písně: II. 458 (jen 2 strofy, ale s refraínem) a III. 183 2 strofy, téměř shodné s textem Erbenovým. Celé skládání o robotě (25 strof) zapsal Jiříček v I. svazku (str. 569). Bohužel není v H. K. přesně vytčeno, kolik strof má onen text. Možná, že ony dvě strofy, které zapsal Erben, existovaly již dříve jako samostatný popěvek a že byly pojaty do protirobot-ního pamfletu jen jako účinný kontrast.

Cenným „Příspěvkem k národopisu okresu jaroměřského" jsou zápisky písmáka Václava Laciny v Jaseném. Lacina všímal si ve svých pamětech též vesnického lidu, národopisu atd. a p. J. Duška vybral z nich (III., str. 8) sbírku „báchorek neb pranostík" a řadu hádanek.

I. 15.: Pověst o studánce Lítoše u Litošic. Koupávaly se v ní divo-ženky. Sedlák jednu chytil a odvedl domů; ostatní volaly: „Lindo, Lindo, Linduše, neprozrazuj, nač je dobrá voda v Litoše". Ještě na začátku XIX. stol. bývala studánka uctívána zvláštní slavností: Když byl den nej delší, napletla děvčata věnců a chodívala spolu s chasníky v průvodu hudby к Litoše. Chasníci vyčistili studánku a tančili pak