s děvčaty až do soumraku. Zdá se mí, že to jest ohlas výročních slavností svatojanských, ačkoliv ani u Zíbrta (Staroč, výroč, obyčeje a Č, Č, M, 1891), ani ve stati J, Soukupa „Kupadla v Čechách" (Č. L. XIII.) jsem nenašel analogií.

Řada příspěvků jest věnována pověstem: I. 120, 129 (mimo jiné několik pověstí o Žižkovi z Přibyslavska); II, 41 п., 96. a j.

Jsou to varianty známých pověstí o hastrmanovi, světýlkách, ohnivcích, hejkadle, zkamenělém stádě, o pokladech, místní pověstí (na př, o vilémovském klášteře) atd. Upozorňují na anekdotu o chytrém kmotrovi: Žena prohlašuje, že zemře za nemocného muže, který ji vyzve, aby si lehla do jeho postele. Nalepil kočce na tlapky skořápky ořechové a pustil jí v nocí do světnice. Žena myslí, že to je smrt a ve strachu ji upozorňuje, že muž je na pecí atd.'

Škoda, že pp. sběratelé nezapisují věrně podle vypravování. Čtu na př. (II. 41), že p. J. Váňa Mcelský podává pověsti z Habrska „lidovou mluvou s vynecháním největších chyb" atd. Co s takovými zápisy? Jde-lí sběratelům jen o zaznamenání motivu, pak netřeba dlouhého vypravování v imitovaném „lidovém" slohu, jde-lí však o to, zachytíti pověst i po stránce formální tak, jak žije, pak by pp. sběratelé měli už konečně pochopiti, že přesnost zápisu je nejdůležitějšm požadavkem každé vážné práce sběratelské.

V I. roč. (25) zapsal J. Matějka lidová podání o zapadlých křížích, v V. p. G. L. Lašek některé pověsti borohrádecké.

Osvědčený znalec českého Horáčka p. J. Valchář otiskl (I. 60) některé zápisky písmáka M. Berana. Jsou rázu hospodářského a zejména obsahují hojně příspěvků к lidovému lékařství. Jejich cena spočívá v tom, že Beran (žil v 1. 1808—76) se patrně opírá o starší tradici. Nechtěje zbytečně zvětšovali rozsah své zprávy, zaznamenávám prostě řadu příspěvků к lidovému lékařství, rozmanité pověry jarní, zvláště velikonoční (I., 127 ), zažehnávání nemocí lidských a dobytčích (I., 148 ) — vesměs z Přibyslavska — pověry pří nasazování drůbeže (II. 27) a posléze několik pověr o zažehnávání z Čáslavská (II. str. 7, 28), které sebral a bohužel zase „upravil" J. Kluh. Co možno upravovati na zažehnávací formuli? Zde zejména chceme míti text doslovný.

Málo materiálu: Stručné zprávy o přimražení a jiných kouzlech (I. 139) a drobné ukázky z praxe jistého zažehnávače na Opočensku. (II. 10 n.)