Mimo to přinesl roč. III. (138) ukázky lidových modliteb z Plzeňska (Modlitba večerní je var. E2 504 č. 58.) a několik drobností.

Bohatou sbírku dětských lidových her podal p. Fr. Lego (r. III, 168 п.), popsav podrobně asi 40 her, z nichž mnohé ovšem známe odjinud.

Zajímavé a namnoze nové jsou podrobné popisy přečetných her „kaménkových", ;

„Dožinky a obžinky", které ještě v letech šedesátých XIX. stol, bývaly v některých vesnicích na Rokycansku velmi hlučné, popsali pp. M, Kozák a J, Seitz, (I. 11,) К popisu připojeno několik popěvku. Kromě toho podal р. M. Kozák zprávu o zvycích štědrovečerních (II, 49), o některých pověrách jarních (IV. 202), o obyčejích velikonočních (víz str. 131), svatojanských (III. 201) a o noci filioojakubské (II. 148,); o stavění máje a o střelbě, jíž oslavován svátek Jana Nepomuckého, referuje p, B. Moravec (II, 125; IV, 130), o některých zanikajících obyčejích při narození dítěte p, A. Drachovský (II. 17). Obřady při zahajování jarní pastvy, které bylo vždy v neděli po první pastvě oslaveno muzikou, nazývanou „kravskými hody" nebo „bej-kovou svatbou", zaznamenal J. z Hrádku. (I. 11.)

Podbrdský kraj se svými hustými lesy, rybníky, starými mlýny, opuštěnými doly a zříceninami, poskytuje lidové fantasii hojně podnětů: v lidu krouží množství pověstí, jimž sběratelé věnují horlivou pozornost, přidržujíce se ovšem při zaznamenávání vesměs starší, pohodlnější praxe, t, j, podávají vlastně své parafrase pověstí a nikoliv jejich lidové znění. Někdy najdeme jen podrobný obsah pověsti beze všech slohových příkras a belletrístických detailů, což je rozhodně správnější, zejména nemá-lí sběratel přesných záznamů.

Většina pověstí jest vzata ze sbírek pp. A. Drachovského (III. 181), L. Kopáčka (IV. 1 п.), M. Kozáka (IV. 165), Fr. Lega (I. 136, II. 7, III. 73) a B. Moravce (III. 30, IV. 158). Jsou to přečetné pověstí místní, ukázky lidové etymologie (I. 137) — pověstmi vykládá se jméno vrchu „Vydřiduchu" (I. 137), název mlýna „u Melmatějů" (II. 149) atd. — řada vypravování o hradních pokladech, o permonících, o zázračných studánkách, o příšerných zjevech lesních, na př. o „štvaní", divých ženách, hejkálcích atd., kromě toho pak pověsti o zjeveních, jež v těchto lesnatých krajinách s četnými rybníky a bažinami snadno vznikají. Tak na př, nalézám několik pověstí o bílé paní (II. 8, III, 75, IV. 57), které namnoze doplňují materiál, analysovaný p. Fr. Wollmannem (N. V. Č. VII. 11 п.), ale nepřinášejí, tuším, nových rysů.

Lidové podání o dítěti, podvrženém divou ženou, zapsal р. B. Moravec (III. 30), variant pozoruhodný názvem „vekslpolk", jímž lid označuje nestvůrné dítě. (Wechselbalg.) Několik pověstí o „kleká-