Formou lehké íeuilletonistické črty vypravuje p. B, Moravec (L 166) o písmácích, připojuje charakteristiky některých oblíbených lidových knížek (III. 8), o ,řemínkářích', potulných prodavačích bičů a postrojů, kteří svým životem připomínají kramáře a komedianty, známé z genrových studií Thomayerových, jindy zase sestavuje „Co zůstalo v Čechách po napoleonských válkách" (III. 55) a uvádí řadu slov francouzského původu. Co se týče výrazu „mordie", připomínám, že nepřišlo do Čech teprve v době napoleonských válek; jest mnohem starší, (Srovn. Erbenovo „Mon díeu, Písek", pocházející z polovice XVIII. stol. Erb.2 str. 8.)

V brdských lesích zachovalo se po dnes dvojí starobylé řemeslo: uhlířství a láternictví. Obtížnou práci při milířícb, nuzný život uhlířů v lesní samotě a jejich názory o vlastním řemesle líčí feuilletony dvou autorů (III. 193., IV. 161.) — dokumenty, vítané všem, kdož se zajímají o potulné, kočovné živnosti našeho venkova.

Skupiny, které jsem uvedl, vyčerpávají téměř úplně národopisný obsah 4 ročníků B. Kraje, takže z důležitějších statí nechybí asi žádná. Jest tedy národopisný program B. K, celkem týž jako v ostatních časopisech a z jiných oborů lidovědy přináší celkem málo. Studiu nářečí jest věnována stať p. J, Königsmarka „Příspěvek к dialektologii Brd" (I. 6 п.; III, 201), cennější po stránce lexikální než gramatické, zpracované trochu povrchně a neúplně, p, M, Kozák (IV. 165) sebral několik úsloví z Podbrdska a p. A, Drachovský podal důležitý příspěvek к dějinám místních názvů (IV, 103). Sestavil totiž podle urbáře zámku zbirovského z r. 1652 názvy hájů, lesů a porostlin zbí-rovského panství a srovnáním zjistil, že většina těchto názvů udržela se až po naši dobu. Bylo by vskutku velmi záslužné, kdyby podobné práce byly podnikány častěji a ve větším měřítku.*)

Osmnáct ročníků pěti význačných časopisů, které jsem v této úvaze zpracoval, repraesentuje tak obsáhlou látku, že všeobecné poznámky z ní odvozené nemohou býti odmítány jako nedostatečně doložené úsudky a výtka „subjektívností" nemůže jích stihnouti proto, poněvadž nejsa vázán nijakými osobními ohledy mohu jako vzdálený pozorovatel posuzovati věcně a nestranně.

Celkový úsudek o národopisném programu naších krajinských časopisů formuloval bych stručně takto: bývá jednostranný, nesoustavný a příspěvky nevyhovují často vědeckým požadavkům.

O jednostranném zájmu našich sběratelů přesvědčí se každý, kdo pročte soupis látky v mé zprávě: otiskují se téměř výlučně jen popisy vánočních, velikonočních a jiných výročních obřadů, svateb atd., drobnosti z lidového lékařství a pověsti. Nepodceňují tohoto materiálu, jest jistě stejně důležitý jako jiné obory lidového podání, ale látky jest již tolik, že by bylo čas postupovati trochu kritičtěji. Vzpomínám si na př. na přečetná vypravování o hastrmanovi, světýlkách,