Jiří Horák:

A. Hajného a j. jsou známa čtenářům N. V. Č. i Čes. Lidu. Totéž platí

0 lidových písních. Jest jich málo v krajinských časopisech, ale naprosto ne proto, že by o ně nebylo zájmu. Sběratelskou činnost soustřeďuje již po několik let „Český pracovní výbor pro lidovou píseň v Čechách" a jako člen jeho mohu prohlásíti, že po té stránce vykonalo zejména naše venkovské učitelstvo velikou práci, neboť bez obětavého spolupůsobení četných sběratelů nebylo by se podařilo založiti dílo tak široce, jak toho monumentální ráz jeho vyžaduje.

Konečně — přijímali bychom vděčně i to, co nám krajinské revue podávají, jen kdyby se sbírání dálo soustavně. Ale pří nynější praxi stává se, že sběratel počne se zajímatí o určitý obor, otiskne několik ukázek, později bývá zaujat jinými pracemi, nebo působí v jiném kraji nebo zemře, v jeho oboru se třeba dlouho nepracuje a když po čase náhodou přijde sběratel se stejným zájmem, počíná touž práci znova. Pak ovšem není kontinuity ve sběratelské práci a shledávajíce soustavně materiál, nalézáme často jen zajímavé fragmenty, kde bychom si přáli úplného — pokud možno — vyčerpání určitého kraje a předmětu.

Avšak nejvíce vadívá nesprávný způsob zpracování, neboť mnozí sběratelé nedbají ani zcela primitivních methodických požadavků. Chceme na př. věděti, kde a kým co bylo vypravováno a sběratel nás odbývá neurčitou poznámkou, že se tak vypravuje v tom neb onom „kraji". A což to nešťastné „upravování" textů! Kolikrát bývá tradiční jádro obaleno belletristíckou (mnohdy nezáživnou) slupkou! Co zbývá pak ještě z lidového textu? V nejlepším případě holá fakta — než o tomto thematu bylo již tak často psáno, že nechci opakovatí stará pía desideria.

Důležitější jest pátrati po příčinách těchto nedostatků. Myslím, že kořen zla vězí v dnešní organisací krajinských sborníků. V úvodních článcích redakcí čítáme obyčejně, že časopis chce soustředovati práce z místní historie, stati přírodovědecké a národopisné, aby se netříštily po časopisech politických. Vedle toho musí list sledovati osvětový, spolkový a musejní ruch svého kraje, musí přinášeti zprávy osobní, bibliografii atd. Avšak zájem obecenstva záhy ochabuje a chce-li se časopis udržeti, musí sestupovati na úroveň „zábavného" tonu. Odnesou to obyčejně články národopisné.. Ale časopisům sé í přes tyto koncesse obecenstvu nedaří. Soběslavské Zvěstí živoří, Čáslavský Kraj a po něm Hradecký Kraj přestaly vycházeti, zašel

1 výborný „Věstník Poděbradská" atd.

Pomoci mohou jen naše musea. Třetí sjezd musejní (r. 1908) uvažoval důkladně o jednotnější organisací museí t. j. o svazovém sdružení, jehož nutnost byla všeobecně uznána.*) Uskuteční-lí se tato or-ganisace, bude snad založen též svazový sborník, v němž jistě bude pamatováno na oddíl národopisný. Tam by bylo místo pro soustavné, přehledné práce z oboru lidových tradic, stati vyčerpávající nejen nově nasbíraný materiál, nýbrž i práce roztroušené v krajinských publikacích. Prozatím jest ovšem svaz museí toliko zbožným přáním a zůstane jím asi ještě dlouho, ale snad by se aspoň několik krajinských