ústavů mohlo spojití*) a místo dvou tří vegetujících listů vydávati svůj sborník, který by nebyl tak vázán ohledem na odběratele a byl by vedle místních dějin a pod. věnován i národopisu. Pak nechť odbornicí spolu se zkušenými znalci místních poměrů vypracují podrobné návody pro sběratele a až bude po ruce více látky, odevzdá se národopisný materiál jednomu nebo několika sběratelům, kteří srovnají příspěvky navzájem, jakož i s nejdůležitějšími sbírkami staršími (zejména místními) a takto upravená práce otiskne se ve sborníku. Originály zápisů uloží se v musejních archivech, Několik takových studií zabralo by snad právě tolik místa, jako tříšť drobných příspěvků a národopis by získal daleko více.

Znalci místních poměrů tvrdí ovšem, že ani taková kooperace není dosud možná; pak nezbývá, než aby krajinské časopisy, které máme, prováděly ve zmenšeném měřítku totéž. Ať neotiskují z á-sadně národopisných příspěvků, jejíchž sběratelé ignorují práče svých předchůdců, ať vybízejí sběratele, aby svou látku zpracovali společně atd.

A musejní spolky měly by i za nynějších nepříznivých poměrů pečovati se zvýšenou energií o soustavné sbírání národopisného materiálu, měly by vhodnými dotazníky aspoň upozorňovatí na méně známé obory národopisné, neboť ethnografíe jest podstatnou, důležitou složkou jejích programu.

Mluvívá se často o tom, abychom vážně pomýšleli na vydání monumentální „Vlastivědy", nedávno ohlásila krakovská akademie podobný podnik polský, počněme tedy aspoň s organisací práce. Kdo je k tomu povolanější než naše musea?

*

Lud, kwartalnik etnograficzny, organ Towarzystwa ludoznawczego, założony przez Antoniego Kalinę, pod redakcyą dr. Adama Fischera. Tom, XVII, R, 1911, Nakładem Tow. ludozn, 8-ka. Str, VIII,, 116, 303, 10 reprodukcí.

Bylo by nesprávné vytýkati referentovi, že o svazku z r. 1911 podává zprávu teprve nyní, neboť pro neutěšený finanční stav Towarzystwa vyšel tento sv. počátkem září 1912. Zpoždění tak značné

— nezaviněné ani redakcí ani správou Towarzystwa — jest vskutku smutným dokumentem. Na první pohled by se zdálo, že Lud (po zániku Wisły jediný národopisný sborník polský) prosperuje jistě znamenitě, avšak skutečnost dokazuje pravý opak. Lhostejnost společností k národopisu dosáhla takového stupně, že Towarzystwo má nyní mnohem méně členů než před deseti lety. Hmotná tíseň a ustavičná starost o nové zdroje příjmů zavinily zpoždění časopisu, který

— mimochodem řečeno — neměl nikdy ani spolupracovníků ani rozprav nazbyt. Třeba ještě připomenouti, že do března r. 1913 nevyšel ani jeden sešit Ludu za r. 1912, že podle spolehlivých informací vyjde teprve v květnu a nebude míti 26 archů jako přítomný sv., nýbrž jen