16! Bez nezdolného úsilí dra. Adama Fischera byl by snad Lud zanikl úplně. Tím větší je zásluha mladého redaktora.

Přítomný svazek počíná rozpravou Kaz. Rechowicze ,,Sztuka budowania z drzewa w okolicy Skolego". Jda po stopách К; Mokłow-ského a J. Zacharjewicze zpracoval autor ve své studii část okresu školského. V Podkarpatí totiž najdeme ještě dnes téměř nesčíslné památky, přebohatou zásobu forem namnoze vysoce cenných, třeba že hojnost dříví dovoluje časté — nezřídka velmi nešťastné — přestavování zejména takých budov jako zvonice a kostely. Třeba si pospíšit! a zachrániti, co ještě zbylo, neboť manie obnovovati chrámy a hyzditi je novověkými přídavky jest nyní tak veliká, že za několik let bude se o dřevěném stavitelství huculském mluviti jako o věci patřící minulosti. Je tu podrobně popsáno 8 památek a znázorněno illustracemi. Obšírná rozprava p. Fr. Gawełka „Palma, jajko i śmigus w praktykach wielkanocnych ludu polskiego" jest založena na rozsáhlém materiálu srovnávacím. Výsledky, к nimž autor dochází v závěru, lze shrnoutí takto: tyto obyčeje jsou prastaré, ačkoliv jejích dávný význam zanikl. Jednota vnitřního života lidského s přírodou, ono soucítění se vším, co ho obklopuje, vyvinula se ještě na Východě.

Základem studie p. Stefana Szulce „Przežytky w baśniach" jest názor, že podstatným rysem ústních tradic lidových jest, že žijí, t. j. mění se tak, že formace dnešní nepodobá se formací téhož motivu vytvořené zašlými generacemi. Zvolna mizejí dávné rysy především obyčejové a v pohádce zrcadlí se značnou měrou nynější poměry. Platí to zejména o podružných detailech. Ale uprostřed té proměnlivosti existuje jakési jádro vzdorující vlivům časovým a zachovávající často rysy velmi starobylé. Někdy bývá zachován základní vztah mezi fakty, prvotní způsob výkladu jevů; drobný rys nesrozumitelný vyprávěči, přeměněný a modernisovaný vede často к zajímavým závěrům, podaří-lí se nám sebratí odjinud dostatečné množství srovnávacího materiálu. Autorovi nešlo o stěhování pohádkových motivů, nýbrž jedině o výklad prvotního myšlenkového a obyčejového základu v pohádce. Výsledek jeho zkoumání lze stručně vyjádřiti takto: Rysy, jež mají vztah к poměrům životním, se mění, nevhodné se vynechávají. Avšak zůstane přece kostra motivu změněná sice, ale jen tak, že můžeme ve většině případů zjistiti původní význam. Ve fantastických motivech pohádkových nesmíme spatřovati vědomé smyšlenky, jsou to nahodile dochovaná „disíecta membra" světa, v němž to vše bylo možné, zbytky názorů sice mylných, kterým však nemůžeme upříti důslednost a jednolitost vůdčích zásad.

Známý ethnolog p. Ludwik Krzywicki podává velmi cennou práci „Początki własności indywidualnej". Opíraje se o rozsáhlý materiál srovnávací vylíčil prvotní (u divochů dosud zachovávané) názory, podle nichž příslušníci jednoho kmene těží společně ze zásob poskytovaných přírodou. Základem jest tu názor, že země jest boží, t. j. že všecky její plody patří společně všem příslušníkům kmene a právo prvotní okkupace jest jen prostředkem, umožňujícím regulovati a roz-dělovatí společný majetek. Tyto názory vzniklé v temnotách nej dávnějších věků, mění se ovšem, splétají se rozmanitě s poměry hospodářskými a s rozvojem hospodářsko-právních zásad zanikají.