str. 142
Legendární ostatky a obrazy.
názoru až zbytečně hojné, ježto mnohdy referují o dílech, která s vlastním národopisem jen málo souvisí.
Z tohoto zběžného přehledu jest patrno, že i přes bídné, vzhledem к rozsahu listu nedostatečné prostředky hmotné, dovedla redakce udrželi jediný národopisný časopis polský na výši vskutku vědecké, ačkoliv při každém kroku narážela na překážky, z nichž nejhorší jest lhostejnost. Jsme povinní vzdáti zde čest redakci za její energii, usilovnou snahu udržeti sborníky na vědecké úrovni jakož i za akribii, nezapomínající ani na podrobnosti.
Ovšem, se stanoviska polského jsou tyto poměry — oh! jak bych byl rád, kdybych nemusil svou zprávu zakončití tak pronikavou dis-sonancí! Bohužel... magis amica verítas ... Dr. Stanisław Zdziarski (Lwów).
*
Р. Saintyves, Les Reliques et les Images légendaires. Paris. Mercure de France. 1912. 332. Za 3 fr. 50.
Kniha tohoto známého pěstitele srovnávacího studia zkazek náboženských a mythologie hledí sice к dvěma věcem, v základě však к myšlence jedné; najít přirozený výklad, a tedy i pramen legen-díckých vypravování, pověr, zkazek a věr o posvátných relikviích a obrazích. Auktor studuje ty jevy na několika konkrétních případech. Nejprve na zázraku s krví sv. Januaria, která prý se vaří (vlastně rozpouští, kapalní) v určité doby; shledav analogie (až i z Horáce) vykládá vznik pověry a zázrak, upozorňuje pak zvláště na úspěch mnicha Dona Placida (1854) s krví sv. Lud. Gonzagy, v němž by chemik mohl najít klíč к výkladu slavného zázraku neapolského. Studuje pak tradice o svatých pozůstacích po Budhoví (náčiní, stopy, relikvie pohřební, zuby, strom) shledává, že posvátná důvěra к těmto předmětům původu laického (zub je patrně udělán ze slonoviny) kotví v pramení magicko-liturgickém, ba někdy je páskou, jež váže staré víry s novými: „eile nous font remonter jusqu' aux vieux cultes natu-ralistes primitífs oů ľanimal, ľarbre et le soleil étaient de véritablés étres dívíns" (83). Vyloživ jasně, jak u lidí důvěřivých, extatických, kteří byli poctiví (ale u klamačů, pokud šli za prospěchem, byl vědomý podvod) mohla vzníknouti pevná suggesce, že obraz Panny Marie zavírá či otvírá očí (jsou to obrazy, kde duhovka a zřítelnice je nakreslena pod klapkami), promlouvá v další částí o tělesných relikviích Kristových (zub, slzy, pupek, krev, vousy, vlasy, nehty atd.), prokazuje jich podvodný původ, který jen v málokterých případech podepřen liturgicky a vykládá, proč se mohly í přes doby kritické a poctivé udržeti. Na konec studuje talismany a relikvie, o nichž jest mínění, že jsou původu rajského (spadlé s nebe) a to relikvie meteorologické, talismany a památky liturgické a apologetické. V této části, patrně jsa si vědom, že jeho materiál jest v tomto směru k tomu dostatečný, dovoluje si S. nejvíce všeobecných závěrů, jimž se důvodně jinde vyhýbá, neboť, jak připomíná, nemá všechen materiál sebrán. Připisování obzvláštní mocí věcem posvátným má za jev dualismu dynamístického, rozdílného od primitivního anímismu i od dualismu animistického; thema pak o božském původu věcí vykládá „par la crainte universelle, ľigncrance des foules, ľíntérét d'un ordre sacré agissant suivant leurs
