zásvětí. 1. Poloha zásvětí,, jak vzdáleno od sídla lidského, jaká cesta tam vede, zásvětí jest ohraničeno lesem, rovinou, vodou, horami; o obydlích v pohraničních krajích zásvětí a j. p. 2. Popis zásvětí — zásvětí pojato jednostejně, nechť si je myšleno pod zemí neb vodou, nechť si nad zemí; obydlí nebožtíkovo: zámek, kostel, dům, jeskyně a j.; vnitřek tohoto obydlí a j. 3. Inventář zásvětí: bohatství, poklady tam nakupené, tu též studna s vodou pozlacující, šatstvo, brnění a zbraně, prsteny, koruna a j.; čarodějné, kouzelné věci tam nalezené: meč, voda posilující a pod., masť, píšťalka, měšec neprázdnící se, pláště přenášející a neviditelnými činící, boty sedmimílové a j. v. 4. Obyvatelé zásvětí a) theriomorphism: ssavcí, ptáci, obojživelníci a plazi (tu též drak); b) přechod theríomorphismu k anthropomorphismu: mluvící ssavci, ptáci atd., přeměny člověka v kočku, psa atd. neb naopak; labutí dívka a j.; c) anthropomorphismus: malí lidé (trpaslíci), velcí lidé (obrové), lidé v obyčejné velikosti — tu uvedena krasavice, v rakvi trhající o půlnocí stráž (str. 170), různé zakleté princezky a j. р., anthropomorfní postavy z demonologie: andělé, čert, čertova babička a j. р.; anthropomorfní postavy převzaté z víry v čarodějnice a čarodějky; postavy zcela anthropomorfně myšlené: staří lidé v podsvětí, převozník Charon, různí starci a stařeny, poustevníci, loupežníci; d) přechod od anthropomorfismu k spiritualisaci: sem počítány zjevy bez hlav a j. (dokladů velmi málo); e) spirítualisace: duchové, hlasy a j.; /) zjevy přírodní: oblaka, vítr, slunce, měsíc; g) duše rostlinné; h) duše kamenné t. j, zkamenělé bytosti, 5. Rituální chthonícké motivy: kapky krve, slina mluvící místo uprchlíků. 6. Jiné chthonícké motivy: nadlidské práce v hadesu, nebezpečná pokoušení v zásvětí (jídlem, pitím, dotykem, ohlížením).

Z těchto výtahů sestavil pak spis. v II. oddíle, „Untersuchungen" nadepsaném, přehled představ o zásvětí, jak se jeví v německých pohádkách v týchž odstavcích a odddílech jako v části předchozí. Jakési poznámky o původu těch kterých představ umístil namnoze do poznámek pod čáru. Tak na př. str. 238 pozn. 7. vyslovil domněnku, že měděný, stříbrný a zlatý les, o kterém vypravuje jedna německá pohádka ze Sedmihradska, nejsou vlastní německé pohádce, neboť chybí doklady pro ně, než jsou převzaty asi ze slovanských tradic. Tu patrně spis. si nevzpomněl na látku o princezkách roztancujících střevíce, kteréžto látce spis. vůbec nevěnoval žádnou pozornost, nezařadiv je do svých „Hadesfahrttypen". Jinde vyslovuje se mínění, že ten onen rys pronikl křesťanským prostřednictvtím, z legend, pověstí, poukazuje se někdy, ale zřídka na jinonárodní parallely, o některých kouzelných předmětech v „říši mrtvých" nalezených míní, že bývaly kdysi dávány nebožtíkům do hrobu zvláště meče a j. (str. 255), mezi nimi uvádí též svícen, ba i lampu, vzpomíná si také na Aladdinovu (str. 261), ale na jakousi příčinnou spojitost nemyslí, ačkoliv by u jiných kouzelných předmětů spíše předpokládal, že byly do německých pohádek vneseny z „cizozemských". Také v textu samém leccos míní, že pochází z „Wandermärchen" t. j. z mezinárodních stěhovavých látek, tak drak (str. 267), lvi (str. 272), vítr, slunce a měsíc, u nichž se rek na cestě do zásvětí zastavuje, Konstatuje silný vliv „křesťanské mythologie" na představy o duších („Seelen-anschauungen") v pohádce lidové (str, 292). Ale toho všeho, těchto