str. 145
cizích živlů bylo by podle výkladů spisovatelových daleko méně, než bychom podle srovnávacího studia pohádek měli právo předpokládati. Bohužel pak právě toto studium jakoby se vůbec nebylo dotklo mladého debutanta v naší vědě. Staví se, jakoby pohádky v nových dobách zapsané mohly býti bezpečným dokladem pro rekonstrukce představ a názorů národa v dávných předkřesťanských dobách. On zajisté leccos vylučuje, dovozuje, že postavy čarodějnic jsou z doby poměrně velmi pozdní, podobně postavy loupežníků z doby ještě mladší, ale toho všeho jest příliš málo. V závěru konstatuje suše velmi stručně domnělé výsledky svých studií, a vlastne je ukazuje ještě na značné řadě Grimmových pohádek. Vůbec zásadní své názory vykládá spis. jen málo kde a kdy. Vystupuje hned na počátku své knihy proti vývodům von der Leyenovým o vzniku a původu pohádek a jednou v knize prohlašuje jeho theorii, že kouzelné, divutvorné předměty jsou produkty fantasie, za zcela neudržitelnou a praví výslovně: „Nemá býti nikterak popíráno, že ve vytváření těchto předmětů působila s sebou tvořivost básnická,, ale třeba zdůrazňovali se vší rozhodností, že nemohou svou podstatou býti vynálezy obrazotvorností, jak představy o zásvětí, v jichž souvislosti náleží kouzelné předměty mezi součástky naších podání. Právě jako musím hleděti chápati představy lidového básnictví o podsvětí v první řadě z obyčejů pohřebních a kultu nebožtíků, tak možno chápati podstatu kouzelných předmětů jen, když vyjdeme od reálií při vyzdobování hrobů a od kultu nebožtíků, které jsou jich podkladem, a od kouzelné praxe s tím spojené". Míníme ovšem, že vykladatelé pohádek přidržující se tohoto směru, měli by v první řadě ukázati, pokud možno různé tyto představy a názory spolu s jich akcessoríemi pokládati za charakteristické pro dotyčný národ, zde tedy pro německý, a neměli by přehlí-žeti, že jsou do daleké většiny společné řadě jiných národů. Stoupenci tohoto směru začínají upadatí do týchž krajností, jako stoupenci různých mythologických theorii. Vlastního prospěchu z podobných studií plyne pro naši vědu velmi málo.¨ jpa.
*
Die Märchen der Weltliteratur. Herausgegeben von Prof. Dr. Friedrich von der Leyen, München, und Dr. Paul Zaunert, Marburg. Die Ausstattung besorgte F. H. Ehmcke. Jena, Eugen Diederichs 1912.
Nová tato sbírka chce předváděti lidové pohádky všech národů evropských i orientálních, též kmenů nekulturních, primitivních, mimo to též umělé pohádky, složené od básníků hlavně německých — mimo ty jsou v programu uvedeny pouze ještě pohádky Andersenovy. Jest nápadné, že vydavatelé nepojali do programu pohádky starších povídkářů italských a francouzských. Ze slovanských pohádek pojaty do programu pouze srbské, bulharské a ruské . . .
Sbírka byla zahájena otiskem Musäusových „Volksmärchen der Deutschen", ve kterých spatřují vydavatelé „první vážný pokus zí-skatí starý lidový majetek vzdělancům". Následovalo jako 3.—4. sv. nové vydání světoznámé sbírky bratří Grímmů, „jubilejní vydání" na oslavu stoleté památky prvního jejího vydání v r. 1812,
Zasluhuje bližší naši pozornosti tím, že její vydavatel Fr. v, d, Leyen jednotlivé její pohádky znovu seřadil podle principu jednak chronologického, jednak podle jich původu. Napřed postavil pohádky
|
|
