cházel z Kobeřic, kde otec jeho byl starostou. Manželka jeho slula Tekla Šafaříková z Koryčan. Vždy označen „Krügelmachergesell".

Gabriel Líndenberg, syn džbánkáře ždánického Aloise Lindenberga II. 2/8 1832 se oženil s Teklou Štěpánkovou. Zemřel stár 24 r. 7/10 1836 (Krügelmachergesell).

Goldmann Vincenc, syn Tomáše Goldmanna ze Ždánic ženil se ve Zdánicích s Viktorií Patermannovou, dcerou Jana Pater-manna z Vyškova. Byl džbánkářským mistrem ve Vyškově od roku 1836—1844. Patrně přišel na mizinu, neboť 28/3 1 845 jest ve Zdánicích s označením Krügelmachergesell (pravděpodobně pracoval u džbánkáře Františka Palřízka). Později asi nechal řemesla nadobro.

Dle seznamu všech těchto džbánkářů lze soudíti, že v 19. století kvetla lidová majolika ve Zdánicích dosti značně a počet džbánkářů úplně odpovídá zprávám D'Elvertovým. Ale tím, že způsob výzdoby džbánkářské ze Ždánic šířil se odtud do Bučovic a Vyškova, ztratila vlastně v 19. století svéráz a neliší se od výroby bučovické a vyškovské. Avšak snad časem na základě svrchu uvedených archivál-ních zpráv bude lze konstatovali některé nádoby, které snad ukáží přece nějaký lokální svéráz.

V úvodě к těmto studiím dotkl jsem se problému francouzské úmrtnosti, vysloviv pochybnosti o správnosti theorie prof. Kolouška, která jest založena na zběžném porovnání několika všeobecných čísel. Data o průměrné délce lidského života v několika zemích, získaná z t. zv. tabulek úmrtnosti, které tvoří nejbezpečnější základ pro porovnávání úmrtnosti v různých zemích a krajích, jež jsem nalezl nejprve u Levasseura a později v různých statistických pramenech 'a pojednáních, mí ukázala, že věc není zdaleka tak jednoduchá, aby bylo možno pronášetti apodiktická tvrzení, a kladla sama sebou otázku, exístuje-li vůbec zjev (totiž vysoká úmrtnost francouzského národa), к jehož výkladu se vymýšlela theorie o proletářském původu největší části francouzského dorostu. Poněvadž otázka, co na celé věci jest vlastně pravdy, jest sama sebou zajímavá a protože prof. Koloušek polemisoval s mými námitkami proti jeho názoru, rozeberu v této studii francouzskou úmrtnost podrobně.

Přesvědčení, že nepatrným vzrůstem obyvatelstva Francie, jenž jest všeobecně nápadným zjevem, zvláště porovná-lí se s přibýváním populace v ostatních kulturních zemích, na prvním místě v Německu a Anglii, jest vinna nepatrná plodnost Francouzů, způsobená nikoli snad degenerací racy, nýbrž t. zv. systémem dvou dětí, po případě i jednoho nebo dokonce žádného dítka, v největší částí Francie se zahnízdivším, jest všeobecné a běžné. Není zajisté třeba citovati hlasy francouzských (a také cizích) učenců i politiků, jest jich spousta. Ale vedle toho nepřestávají se vyskytovati jednotlivci, kteří nehledají