příčinu nepatrného množení Francouzů toliko u plodnosti, nýbrž spolu také a namnoze snad ještě více na straně úmrtnosti, ačkoli francouzští statistikové, zvláště Bertíllon, těmto názorům kladli rozhodný odpor.

Nesměle a ne příliš rozhodně vyslovil se Juraschek, známý rakouský statistik, na 14. kongressu pro demografii a hygienu. Poukazuje na to, že prý francouzská úmrtnost neklesla v posledních letech tou měrou jako v jiných státech, a táže se, není-li možno zlepšením úmrtnostních poměrů zvýšíti přirozený vzrůst francouzského lidu (v. zprávy o jednání kongresu, III. díl, str. 1463).

Jinak jíž píše L. Brentano ve své studii „Die Malthussche Lehre und die Bevölkerungsbewegung der letzten Dezennien" v pojednáních bavorské akademie věd r. 1909. U něho čteme na př. na str. 619: „Nacházíme, že dokonce ještě v samotné Francií měla by číslice porodů dávati daleko méně podnět к obavám, ale spíše poměrně vysoká úmrtnost, zvláště vysoká úmrtnost kojenců .... Co zvláště vzbuzuje přímo zděšení, jest, že ve Francii připadá na 10 živě narozených dětí, o které se obyvatelstvo rozmnožuje, 26'6 dětí, které umírají před uplynutím prvého roku." Proto podle Brentana měla by mnohem spíše znepokojovati příliš vysoká úmrtnost kojenecká, nežli úbytek porodů a tato vysoká úmrtnost dětská poukazuje prý na velmi neblahé poměry sociální. Podotknouti jest k tomu jen to, že jím vypočtená číslice 266, vzniklá porovnáním přirozeného přírostu obyvatelstva s úmrtností kojenců (do 1 roku) neznamená absolutně nic; když přirozený vzrůst následkem malého počtu novorozenců jest skrovný a vezmeme jej za dělitele, rozumí se samo sebou, že dostaneme velký podíl, ale kdo jej bude brati za měřítko úmrtnosti?

Od Brentana vychází a také jeho thesi o vysoké úmrtnosti francouzského národa přejímá prof. Koloušek. Abych předešel nějakému nedorozumění, budu cítovati jeho tvrzení slovně. Ve svém Problemu plodnosti píše na str. 44 a 45: „Ve Francií malý poměrně počet novorozených dětí není jedinou překážkou rozmnožování obyvatelstva. Při daleko menším poměrném počtu porodů měl Michigan v desítiletém období 1891—1900 dosti značný přebytek nových životů nad úmrtími. Ve Francii nejpovážlivějším zjevem je právě poměrně veliká úmrtnost celková, která ohrožuje populaci a znemožňuje tam přírůstek, který by se mohl nabývati přirozenou měnou obyvatelstva" a o něco dále: „Tedy rozhodně malá plodnost není hlavním vinníkem nepatrného množení francouzského národa. Největším a hlavním nepřítelem rozmnožování francouzské populace je poměrně veliký počet úmrtí při malém počtu porodů." Tato slova jsou jistě tak jasná, že nějakého komentáře nepotřebují. Stejně píše i v pozdějším svém článku „Všeobecný vzrůst populace v zemích civilisace evropské při nápadném a stálém klesání plodnosti v nejno-vější době", uveřejněném v listopadovém a prosincovém čísle posledního ročníku „Naší Doby".

Kdežto Brentano však (domnělou) vysokou francouzskou úmrtnost toliko konstatuje a arci spolu ji i odsuzuje, prof.'К o 1 o u š e к ji zároveň i vysvětluje a to způsobem jistě zajímavým. V „Populačním problemu" nevystupuje jeho theorie, proti níž se stavíme a jíž nemůžeme nikterak přijmouti, ještě příliš do popředí. Tam píše na str. 89: