„Mezi příčinami poměrně tak vysoké úmrtností ve Francii (vyšší nyní než v Německu) by se mohlo uvésti asi nemírné požívání alkoholu, malá sociální péče o zproletarisované dělnictvo, nedostatečná ochrana žen a dětí při zaměstnání průmyslovém atd. Také to, že s t a r o s t o dorost j e většinou ponechána nejchudšímu d ě 1-nictvu, které plodí slabé potomstvo, kdežto v nejzdat-nějších rodinách pečuje se o malý počet dětí."

Tuto nauku, že francouzský dorost jest v nepoměrně větší míře nežli v jiných zemích proletárskeho původu a vyrůstá za nepříznivých podmínek zdravotních, jež vedou к velké jeho úmrtnosti, rozvádí a staví do popředí v „Problému plodností". Tam se táže (str. 45.): „Jak tento poměrně velký počet úmrtí ve Francii dal by se vysvětlití?" a na tuto otázku hned odpovídá: „Zcela přirozeně právě z té okolnosti, že všecka společenská tíha o doplňování obyvatelstva novými životy uložena je tam právě bedrům nejslabším, totiž jediný proletariát pečuje a dosud zamezuje, aby obyvatelstva přirozenou měnou neubývalo". Zámožné kruhy francouzského národa vymírají, jejich schodky hradí nejn|ižší vrstvy společenské, proletáři, tím netoliko klesla jakost nového dorostu, nýbrž nedostatkem hmotným i mravním musí toto chudobné potomstvo ještě hynouti, podléhajíc vysoké úmrtnosti." Z toho pak vyplývá Kolouškovi: „Nikoli celková nízká číslice nových porodů není největším neštěstím Francie, ani ji nelze považo-vati za hlavní známku degenerace, nýbrž to, že pouze všechna naděje na dorost spočívá na proletariátu bídně živořícím". Před touto hlavní příčinou velkého počtu úmrtí ve Francii ustupují jíž ostatní, jako silný alkoholismus, pohlavní nemoci atd. do pozadí. V „Naší Době" pak svoji thesi formuluje, pokud možno, ještě určitěji a ostřeji, jak ukazují i citáty v úvodě к těmto studiím.

Z toho pak vyplývá u prof. Kolouška ještě druhé tvrzení. Francie nemá podle něho toliko jen vysokou úmrtnost, nýbrž úmrt-nostní poměry nezlepšily se v ní tou měrou jako v jiných zemích, v nichž klesání úmrtnosti jest všeobecným zjevem, nezhoršily-li se dokonce. Čteme aspoň v jeho „Problému plodnosti" na str. 55.: „Výjimkou je arci Francie, kde pokleslá plodnost neměla v zápětí podstatné prodloužení života lidského a kde nové životy jsou stiženy po výtce útrapami proletárskych nedostatků." A ve Francii také prý se již ukazuje, že zhoršením kvality dorostu vycházejícího nyní ponejvíce z nej chudších vrstev obyvatelstva jsou ochromovány snahy o náležité jeho ozdravění a zastavují se potěšitelné pokroky, objevující se v silně klesající úmrtnosti. Na jiném místě pak připomíná výslovně, že se tam „poměry úmrtnosti spíše poměrně zhoršily nežli zlepšily" (str. 54.).

To jest tičení Kolouškovo o úmrtnosti francouzského národa a takové jsou závěry, к nimž dospěl, Methodu jeho práce jsem již charakterisoval v úvodě. Kdo se jen poněkud více obíral statistikou, ví, že odvozování takovýchto důsledků z číslic vyjadřujících, kolik úmrtí připadá ročně na ÍOQO, resp. ÍO.OOO obyvatelů, jest trochu příliš smělé a že jest k tomu třeba o něco více cifer, než můžeme proi-nésti bezpečné tvrzení: v zemi nebo kraji A jest větší resp. menší úmrtnost než v zemi B. Methoda Kolouškova by platila, kdyby všecky