zvláště také pro náš účel docela dobře postačí. Toliko pro úmrtnost v prvém roce (úmrtnost kojeneckou) používá se podílu živě narozených a v prvém roku zemřelých, poněvadž sčítacím orgánům při soupisu obyvatelstva z pravidla mnoho dětí unikne (zvláště dětí nemanželských). Nejvíce materiálu pro koeffícienty úmrtností v různých státech evropských až po r. 1905 (resp. místy po r. 1900) nám poskytuje offíciální publikace francouzská vydaná L. Marchem „Statistique internationale du mouvement de la population". Vadí nám pří tom hlavně, že nejsou sem pojaty i jiné státy a země mimoevropské, pokud arci příslušné statistické záznamy vedou a uveřejňují. Na této francouzské publikaci založíme svoji úvahu o úmrtnosti francouzské, pří čemž ovšem také jsme nuceni přidržeti se jejího rozdělení věku i období desítiletých, a doplníme data v ní obsažená, kde toho bude třeba, jednak vlastním výpočtem zvláště u zemí, v nichž neměl March po ruce údaje z r. 1905 a tedy koeffícienty nevypočítával, jednak použijeme i tabulek úmrtnostních, po případě i jiných pramenů, z nichž lze příslušné poučení čerpati.

March vytvořil celkem 11 věkových skupin, a to do 1 roku, 1—5 roků, pak desítileté skupiny až do 85. roku a léta ostatní. Rozdělení to jest ovšem hodně libovolné a vysvětluje se tím, že následkem nepřesného udávání při sčítání i při záznamech o zemřelých, jsou zaokrouhlená čísla (hlavně desítky) příliš hustě obsazena a rušivý vliv těchto nepřesností hleděl vyrovnali tím, že při tvoření skupin položil desítky právě doprostřed. Milejší by nám bylý sice skupiny menší, pětileté, ale materiálu jest tolik, že na přepracování celé látky nelze pomýšleti, zvláště když by data o věku obyvatelstva bylo nutno znovu sháněli po všech statistických publikacích jednotlivých států. Tím omlouvám rozdělení, jež čtenář zde nalezne.

Pro celkovou úmrtnost jest úmrtnost kojenecká neobyčejně důležitá. V žádném roce mimo nejvyšší léta stařecká není lidský život tak ohrožen jako v prvém po narození. Počet zemřelých kojenců tvoří začasté až i čtvrtinu, ba místy i více, všech úmrtí, a zlepšení úmrtnostních poměrů celkových lze docílíti na prvém místě omezením úmrtnosti kojenecké a dětské vůbec. Úmrtnost dětskou a kojeneckou specielně lze namnoze brati za měřítko kulturní vyspělosti národů, neboť nám ukazuje, jaká péče věnuje se v širokých vrstvách lidových generacím dorůstajícím, v jakých poměrech zvláště zdravotních, které opět souvisí co nej úže s celkovým stavem kulturním, žijí a jakou měrou jsou osvětě přístupny; arci jakéhokoli generalisování jest nutno se varovati, poněvadž jistě značnou roli hraje i jakost nové generace, její zdatnost tělesná a dojísta disposice pro onemocnění nejsou u nově narozených dětí ve všech zemích a krajích jednaké.

Pozorujeme-lí kojeneckou úmrtnost v Evropě, vidíme mezi jednotlivými zeměmi rozdíly překvapující, jež se stupňují, přihlížíme-li i к dobám dřívějším. Nejméně kojenců umírá ve státech skandinávských, Norvéžsku a Švédsku, jež kráčejí tudíž v čele Evropy a mohou jí sloužiti za vzor. V pětiletí 1896—1900 zemřelo průběhem prvního