roku v Norvéžsku 9-6% novorozených (10-6% novorozených chlapců a 8-6% novorozených děvčat), ve Švédsku 10% (10-9% u chlapců a 9-l% u děvčat). Dnes jsou v těchto zemích poměry ještě příznivější, kojenecká úmrtnost ve Švédsku se pohybuje jíž asi kolem 8% a v Norsku blíží se již dokonce 7%, Z ostatních zemí evropských stálo v téže době oběma skandinávským zemím nejblíže Irsko s 10-6% zemřelých kojenců (ll-5% u hochů, 9-7% u děvčat), pak Skotsko, kde zemřelo již 12-9% novorozenců (14-2% hochů, 11-7% děvčat) a Dánsko s kojeneckou úmrtností již 13'2%ní, Připojíme-li k nim ještě Finsko, kde v téže době zemřelo 13-9% kojenců, vidíme, že mezi těmito zeměmi panuje jistá souvislost. Jsou to (mimo Irsko) kulturně nej pokročilejší kraje Evropy, které mají nej vzdělanější obyvatelstvo, jak nám ukazují jiná statistická data, zvlášť zajímavá statistika severoamerických úřadů o rozšířenosti znalosti čtení a psaní mezi přistěhovalci. Přes to však nemůžeme přehlédnouti, že leží v ne j severnějších krajích Evropy, a nesmíme jen tak beze všeho přejití otázku, nemají-li aspoň jistý vliv na tyto příznivé výsledky také poměry klimatické. Oprávněnost této otázky nám vysvitne z toho, že nejvíce kojenců umírá právě v měsících letních pod vlivem temperatury a že silná horka zvláště přispívají к zvýšení úmrtnosti, horké léto r. 1911 aspoň v mnohých místech přímo decimovalo nejútlejší děti. Netvrdím, že skandinávské země a země jim blízké děkují za nízkou úmrtnost v dětském věku klimatu, anebo snad dokonce výhradně jemu, z daleka ne, chci jen tím ukázati, že určitá okolnost, působící jisté zjevy demografické, se velmi snadno zevšeobecňuje a pronášejí se apodíktická tvrzení, kdežto zjev sám bývá často výsledkem příčin velmi rozmanitých.

Mimo evropské země zvláště státy australské mají velmi malou úmrtnost kojeneckou. Nový Zéland pak docílil v tom ohledu asi nej-příznivějších výsledků na světě vůbec, jak ukázal zvláště i prof. Koloušek. Nyní umírá na Novém Zélandě toliko asi 7% novorozených dětí.

Opak těchto krajů představují nám země, v nichž umírá více nežli pětina, ba zhusta i více nežli čtvrtina všech novorozenců během prvého roku. Střediska vysoké úmrtností kojenecké jsou v Evropě dvě: Rusko, v němž dosahuje 26-l% v pětiletí 1896—1900 a 26-3% v pěti letech na to následujících, a jižní a střední Německo s přilehlými německými kraji Rakouska, a to zemí českých i alpských. Sasko, Bavorsko, Virtembersko, německé země alpské, mnohé německé okresy Čech i Moravy měly po dlouhou dobu dokonce ještě vyšší úmrtnost kojenců nežli Rusko, Sasko na př. ještě v posledním pětiletí minulého desetiletí, kdy v něm zemřelo 26-5% všech novorozenců před dosažením prvého roku (v Bavorsku 257%, Virtember-sku 23"3% atd.). Následuje z toho snad, že tyto německé kraje jsou snad méně kulturní nebo nejchudší? Dojista ne. Příčina jest mnohem jednodušší. Jako téměř v celé Francii zahnízdil se systém dvou dětí, (ba namnoze i jednoho dítka), tak v těchto krajích opanoval jiný zlořád. Matky nekojí dětí nebo jen dobu nejkratší, nýbrž vyživují je uměle. Umělá výživa dála se namnoze způsobem velmi primitivním, takže v mnohých okresích více nežli třetina dětí, ba přes 40% v nej-útlejším věku umíralo. Pokroky lékařské v otázce dětské výživy ovšem