přispějí nejvíce к omezení úmrtnosti dětské i za umělého vyživování a můžeme tudíž počítati se silným jejím klesáním v Německu. Vedle toho spolupůsobí ještě druhá okolnost, jež přispívá к vysoké kojenecké úmrtnosti na území námi vyznačeném. V těchto německých krajích totiž následkem pozdního uzavírání sňatku a mnohých překážek zákonodárných, bránících zvláště chudině vstupovati v manželství, rodí se velké procento dětí nemanželských. Jest pak všeobecně známá věc a také snadno vysvětlitelná, že úmrtnost nemanželských dětí, jimž se dostává mnohdy péče co nejméně, jest mnohem větší, než dětí manželských.

Mezi těmito dvěma extrémy, nej menší úmrtností na poloostrově skandinávském a nej vyšší v Rusku a na jižní polovině německého jazykového území pohybuje se kojenecká úmrtnost ostatních zemí evropských. Budeme se orientovati o poměrech francouzských.

Ve Francii zemřelo v pětiletí 1896—1900 15-8% kojenců (do prvního roku), v letech 1901—05 13-9%, a to 15-1% hochů, 12-6% děvčat. Podle míry největší a nejnižší úmrtnosti můžeme označiti francouzskou úmrtnost kojenců za prostřední, ba spíše ještě za mírnou a nemůžeme tudíž jí nazvati nepříznivou, naopak francouzské poměry jeví se nám ve světle dosti příznivém, zvláště provedeme-li srovnání se zeměmi sousedními. Menší úmrtností v obou oněch pětiletých obdobích nežli má Francie, může se pochlubiti toliko Švýcarsko (14-3% v letech 1896—1900, resp. 13-4% v 1. 1901—05) a Nizozemsko (15-1%, resp. 13-6%), Velmi nepatrnou měrou předstihuje Francii Anglie s Walesem, kde zemřelo 15-6% v prvém, 13-8% kojenců v druhém období. Horší poměry panují v tom ohledu v Belgii, kde v letech 1901—05 umírá 14-8% dítek mladších jednoho roku, zvláště pak v Italii s kojeneckou úmrtností 16-8% resp. 16-7%, pak v Prusku (20-1% resp. 19%) a také v naších krajích českých. Přihlédneme-li ještě к zbývajícím končinám Evropy mimo poloostrov pyrenejský a Řecko s Tureckem, můžeme zaznamenati jako zjev velice pozoruhodný, že Srbsko a Bulharsko mají kojeneckou úmrtnost přibližně takovou jako Francie s Anglií a jinými zeměmi jim se blížícími, kdežto v Rumunsku a Uhrách jsou poměry již mnohem horší, takže v nich kolem jedné pětiny (spíše více) novorozených umírá před dokončením prvního roku.

S tím, co tu uvedeno, souhlasí také v celku tabulky úmrtnostní. Podle nich jest pravděpodobnost, že narozený chlapec zemře do 1 roku ve Francií v letech 1898—1903 0-163, v Italii (1899—1902) 0-175, v desetiletí 1891—1у00 v Anglii s Walesem 0-172, ve Švédsku 0111, v Nizozemsku 0-173, v Belgii 0-203, Rakousku 0250, Německu 0-234 (v Bavorsku však 0'287, v Sasku dokonce 0-301) atd. Obdobné číslice, ale nižší, dostaneme pro ženské pohlaví, ve Francii na př. v temže časovém období jest pravděpodobnost úmrtí narozeného děvčete do 1 roku 0136, v Anglii 0-140, ve Švédsku 0.092 atd. Celkem můžeme tudíž říci, hledíme-li k tomu, že francouzská data jsou vypočtena pro období o něco málo pozdější než ostatních zemí (mimo italská) a jeví se proto ve světle příznivějším: Francie má asi stejnou úmrtnost kojenců jako Anglie a Nizozemsko, nižší o něco než Italie, Belgie, značně však menší než Rakousko a Německo (zvláště než některé země těchto států), naproti tomu mnohem vyšší než Švédsko, Norsko a státy australské.