Vedle přítomného stavu úmrtnosti kojenců zajímá nás její vývoj a na prvém místě tedy její seslabování v době nej novější. Nejdále do minulostí můžeme sledovati úmrtnost ve Švédsku. Data o přirozené měně obyvatelstva máme tu již v polovině 18. století a od té doby jsou vedeny záznamy nepřetržitě po více nežli půl druhého století. Z nich se dovídáme, že v druhé polovině 18. století a na samém začátku 19. stol, byla úmrtnost švédských kojenců vysoká, asi jako dnes ve Virtembersku, Bádensku nebo v Uhrách, více nežli pětina novorozených dětí zemřela ještě během prvého roku svého života. V pětiletém období 1751—1755 zemřelo jich 20-6%, 1806—10 2M% a v době mezi tím jest procento hned menší, hned zase vyšší. Od r. 1810 asi začíná však obrat, kojenecká úmrtnost postupně s malými výjimkami trvale klesá až do doby nejnovější, nové generace podle toho vyrůstají za poměrů stále příznivějších a tomuto již století trvajícímu pohybu vděčí Švédsko za své dominující postavení, předstiženo jsouc jen malou měrou Norvéžskem, kde patrně vývoj byl stejný (můžeme jej sledovati pouze od r. 1835) a státy australskými. Nad vývoj švédské úmrtnosti kojenecké nenacházíme v dějinách úmrtnosti nic velkolepě) šího, ani o něco nižší úmrtnost australská, zvláště novozélandská, nevzbuzuje v nás takový podiv, uvážíme-li že jejich obyvatelstvo přistěhovalo se ze států, které tou dobou mohly se chlubili menším počtem dětských úmrtí než Švédsko. Ve Skotsku na př. v letech šedesátých umíralo jen 12% kojenců,, v Irsku dokonce toliko 91/2%, ve Švédsku však ještě 14%.

Ve všech ostatních státech evropských jest zmenšování případů úmrtí v nejútlejším věku dětském zjevem teprve moderním, většinou ne starším čtvrt století, větších rozměrů však začíná nabývali až na samém konci 19. věku. Mezi ně patří také Francie, jejíž vývoj úmrtností kojenců můžeme označiti mezi nimi (když abstrahuj eme od Skandinávie) za značně příznivý. Statistické záznamy vedeny jsou od samotného téměř začátku minulého století, čehož nenajdeme v jiném státě mimo Švédsko. V letech 1806—10 zemřelo 18-7% novorozenců francouzských před uplynutím prvního roku, tedy méně, nežli v téže době ve Švédsku. Od té doby kojenecká úmrtnost hned klesá, hned opět stoupá, na počátku let sedmdesátých dělá 17'8%.

V letech osmdesátých spolu s druhou polovicí let sedmdesátých zmenšila se již asi na 16-6%, přechodně stoupla v období 1891—95 na 17%, načež klesla již značně na míru námi shora uvedenou. O dalším vývoji processu, v němž žijeme, nemůžeme ovšem předpovídati ničeho, bude třeba jen věnovati mu i dále pozornost a stopovatí za vzájemného porovnávání, jakých úspěchů dociluje boj proti škodlivinám, ohrožujícím dětský život v jednotlivých zemích a státech a zvláště pokud snad jest možno tvrditi, že nové generace francouzské vyrůstají za zhoršených podmínek.

Že dnes podobná tvrzení nemají základu, ukazuje netoliko pokles kojenecké úmrtnosti ve Francií, nýbrž i vývoj její v několika zemích jiných. V Anglii na př. jsou poměry v tom ohledu horší než ve Francii, anglická úmrtnost kojenců bývala značně menší francouzské, kdežto na konci minulého a na začátku nynějšího století jsou si přibližně rovny. V posledních 20 letech 19. století se anglická úmrtnost dokonce