zvětšovala postupně z 139% na 156% a teprve v době nejposled-nější, asi rokem 1900, nastává obrat. Totéž platí o Skotsku a Irsku, v nichž úmrtnost kojenců rovněž až po samý začátek nového věku spíše roste, v nejlepším případě stagnuje. Stejný vývoj jako v Anglii najdeme i v samotném sousedství Francie, v Belgii, kde můžeme mlu-viti o stoupajícím množství úmrtí až do první polovice let devadesátých, kdy umírá 16-4% dětí mladších jednoho roku, kdežto v letech čtyřicátých toliko 15-2%, teprve asi od roku 1895 belgická úmrtnost kojenecká klesá, ale pomalejším tempem než francouzská. Arci jsou země, kde pokles této úmrtnosti byl prudší než ve Francii, zvláště na př. Nizozemsko, Švýcary, také ze zvláštních důvodů některé kraje v Německu, ale může vůbec někdo, kdo tato všecka fakta vidí před očima rozčilovat! se nad vysokou dětskou úmrtností ve Francii a neblahými poměry sociálními к ní vedoucími, jak to činí na př, Brentano, anebo stavěli dalekosáhlé theorie o zproletarísování - francouzského dorostu, když k tomu není docela žádné příčiny?

V mnohém směru ještě zajímavější výsledky nám poskytuje studium úmrtnosti dalších 4 ročníků po odkojení dítka. O výši úmrtnosti narozených kojenců rozhoduje mnoho jiných okolností, než toliko péče rodičů jim věnovaná, o dítkách odkojených můžeme již s mnohem větší oprávněností tvrditi, že úmrtnost jejich jest určována v prvé řadě tím, jakého ošetřování se jim v rodině dostává a dále, jak společnost bojuje proti nakažlivým nemocem, jež právě tento dětský věk nejvíce ohrožují. Obojí pak souvisí co nejúžeji s celkovou úrovní kulturní širokých vrstev lidových, tak že jest až nápadná shoda mezi poměrným množstvím úmrtí v tomto věku a ještě asi 10 letech následujících (přibližně do 15 let) panujícím a rozdělením evropských zemí v nejhrubších obrysech podle vzdělání jejich obyvatelstva. Arci působí tu i jiné ještě vlivy, tak na př. výška úmrtnosti kojenců. Kde již v prvém roce smrtí byl učiněn výběr, a vyloučeni nej slabší, tam podle vší pravděpodobnosti bude v pozdějších letech dětských méně úmrtí, ač to nikterak neplatí všeobecně, neboť vysoká úmrtnost kojenců neznamená ještě úmrtnost nej slabších mezi nimi, jak bývá rozšířeno mínění.

Vyjdeme-li od dat francouzské officiální publikace za období 1896—1905, doplněných pro některé země, kde scházely zprávy za poslední rok, resp, dvě léta a koeffícienty nebyly z toho důvodu vypočítávány, a za desítiletí předcházející, dostaneme o úmrtnosti tohoto věku dětského v Evropě takový obraz:

Jíž od. delší doby umírá poměrně nejméně dětí po odkojení ve státech skandinávských, Dánsku, Irsku a pak ve Švýcarsku; mimo poslední jsou to tedy země spolu s nejmenší úmrtností kojeneckou, z nichž zde pohřešujeme toliko Finsko a Skotsko, Jest zajímavo, že po celou dobu 60 let (od r. 1846) s výjimkou jediného období jest předstiženo Švédsko (a také Norvéžsko) Dánskem, které z evropských zemí vykazuje číslici nejnižší (v letech 1896—1905 1-08%, a to u chlapců Ll%( u děvčat 1'06%); ve Švédsku dělá tato úmrtnost za