několik málo států, při čemž arci nesmíme zapomenouti, že uvedeny na touž dobu časovou byly by francouzské číslice o něco větší. Pravděpodobnost úmrtí byla:

V podstatě týž obraz, jaký jsme právě získali, ukazuje nám i úmrtnost dospělejších dětí ve věku vyplněném z nej větší části návštěvou školy, jen s tím hlavním rozdílem, že protivy mezi kulturnějšími kraji západní a severní Evropy a méně vzdělanými východní a jižní nejsou tak příkré jako v dětském věku útlejším. Celkem si vyžaduje smrt ročně v zemích menší úmrtnosti asi 03—0-4% dětí 5—151etých (v období 1896—1905), ve státech s převahou analfabetů V-2%—1% i více.

Od těchto budeme nyní abstrahovati a všimneme si jen Evropy západní, střední a severní. Seskupení zemí podle výše úmrtnosti v tomto věku není již docela takové jako při útlém věku dětském. Působí tu asi určitě množství úmrtí prvých let. Tam, kde jest vyšší úmrtnost dětí malých a mezi slabými učiní smrt patrně větší výběr, umírá nyní dětí v dospělejším věku méně, než v zemích, v nichž jsme dosud poznali ne j příznivější poměry úmrtnosti. Tak si asi jistě musíme vysvětliti, že po celou tu dobu, po kterou můžeme vývoj úmrtnosti v různých státech sledovati, umírá nejméně dospělejších dětí v Anglií (0'31%) a v nej poslednější době také v jižním Německu, kdežto ve skandinávských zemích nacházíme poměrně větší počet úmrtí v tomto věku než v kterémkoli jiném státě západoevropském. V desítiletí 1886—1895 na př. všecky tři státy severské (s Dánskem) ztrácely ročně úmrtím více než %% dětí tohoto věku (Švédsko 052%, Norsko 0-58%, Dánsko 0'63%), kdežto všecky ostatní státy západoevropské mimo Prusko — od jižních a východních států abstrahujeme — jen něco přes 0'4%, Anglie s Walesem dokonce jen 037%,

Francie zaujímá tu místo prostřední, má tedy vyšší úmrtnost než Anglie, menší než Skandinávie, spíše, řekl bych, kloní se к zemím