Asi mezi 13. a 15. rokem klesá lidská úmrtnost nej níže, pravděpodobnost zemříti v tomto stáří jest nejmenší. Od 14., po případě 15. roku opět začíná stoupati, z počátku jen velmi znenáhla, později prudčeji, až ve věku stařeckém dostupuje opětně výše věku kojeneckého, ba povznáší se dále i nad ni, kdy smrt pak zúčtuje se všemi.

Mezi úmrtností ve věku dospívajícím a úmrtností dětskou nalézáme některé dosti závažné rozdíly. S týmž celkovým seskupením evropských států podle kulturní vyspělostí jejich obyvatelstva, jak jsme je poznali shora, setkáváme se i zde a v dalších obdobích věku mužného, protivy mezí nimi nejsou však již tak ostře vyhraněné, ba některé státy skupiny první stýkají se s druhými. Nejvíce mládeže umírá poměrně ve státech balkánských, v nichž koěfficient úmrtnosti pohybuje śe poslední dobou kolem 1%, ba přesahuje ję (v Srbsku na př. obnáší za léta 1896—1905 L02%), pak v Uhrách a ve Španělsku, kde umírá asi 0-8% ročně mladých lidí tohoto věku; v Rusku jsou poměry ještě příznivější, úmrtnost tu dělá 07%, a Italie s Rakouskem spojují se tu již s některými zeměmi západoevropskými. Z nich mají nejmenší počet úmrtí Anglie, Nizozemsko, Belgie a Německo, tedy země, v nichž jsme nenašli nejmenší úmrtnost dětskou a kojeneckou. Překvapuje nás Francie, v níž úmrtnost 15—251 e tých jest po měrně velmi vysoká (0'62% - v letech 1896—1905), vyšší dokonce než v Italii. V čem jest hledati příčinu tohoto zjevu, nelze říci tak snadno. Hádalo se dokonce, že jest vinu hledati u služby vojenské, neboť v žádné zemi neslouží poměrně tolik mužů u vojska jako ve Francií. Jistě neprávem, poněvadž také ženské pohlaví podléhá v tomto věku větší úmrtnosti než jinde. Ukazuje to na nezdravé poměry mezí francouzskou mládeží a snad by pak příčinu bylo hledati ve větší hýrivosti, přílišném požívání alkoholu, rozšíření pohlavních nemocí atd., co se všecko uvádí jako příčina vysoké francouzské úmrtnosti. Bezpečného nevíme nic, dokud nebude statistický materiál podrobně prostudován, zvláště data o příčinách smrti a i potom lze pronášeli závěry jen s reservou. Spolupůsobí však patrně i ta okolnost, že tohoto stáří dožívá se mnoho slabých individuí, kteří v zemích s větší úmrtností dětskou mrou. Poukazují na to poměry v zemích skandinávských, v nichž ku podivu nalézáme čísla poměrně vysoká, zvláště norvéžská úmrtnost stojí asi na téže výši jako francouzská.

Značná úmrtnost mezí francouzskou mládeží není však nového data, nacházíme ji jíž v dobách dřívějších, kolem r. 1850 na př. dosahovala téměř 1% a tedy í v tomto věku se úmrtnostní poměry lepší, jak ukazuje zvláště i absolutní počet zemřelých stále se umenšující.

V podstatě totéž, co jsme poznali u mládeže dospívající, shledáváme v prvním desetiletí dospělostí, 've věku od 25 do 35 let. Francie vykazuje tu opět poměrně vysokou úmrtnost, značně vyšší než sousední Belgie, Hollandsko, pak Německo a Anglie (Švýcarsko ku podivu začíná míti od této doby poměrně nepříznivou úmrtnost), neliší se mnoho od Italie, jíž dokonce ani nepředčí, a nepředčí ani příliš mnoho Rakousko a Rusko, toliko Uhry a balkánské země zůstávají hodně daleko pozadu. I v tomto věku