sdílí s ním téměř stejný osud Norvéžsko, jehož překvapující úmrtnost jest asi výsledkem těžkých poměrů hmotných, za nichž musí obyvatelstvo sháněli živobytí, kdežto Švédsku a Dánsku podařilo se zaujmouti opět první místo v Evropě, jehož v předcházejících dvou věkových skupinách (od 5 do 25 let) pozbyly; v Irsku, jež mělo příznivou úmrtnost dětskou, umírá již od 15., zvláště však od 25. roku poměrně velmi mnoho lidí, značně více nežli ve Francii, ba skoro tolik jako v Uhrách, což jistě jest důsledkem chudoby lidu anebo snad vystěhovalectví, jež zemi odvádí zdravější a silnější jednotlivce a slabší ponechává doma.

Po 35. roce obraz, jejž jsme získali pozorováním dosavadním, se začíná opětně měniti a začíná připomínati úmrtnost dětskou. Na první místo v Evropě stavějí se opětně země skandinávské s Dánskem a podržují si je i pro věk pozdější, k nim pak se přidružuje Holland-sko, Francie stojí značně za těmito zeměmi spolu s ostatní Evropou, ve stáří 35—44 let má její obyvatelstvo přibližně asi touž úmrtnost jako anglické a německé, snad jen s tím hlavním rozdílem, že ji postupem doby seslabovalo měrou menší, v deseti letech následujících však jíž oba své nejmocnější soupeře značně předčí. V desetiletí 1896—1905 zemřelo ročně z obyvatelstva 45—551etého ve Francii 1-45% osob, v Anglii však 1-56%, v Bavorsku tolikéž, v Prusku 1'47% atd. Překvapuje Italie, kde v tomto věku (i ve skupině věkové dřívější) umírá lidí mnohem méně než ve Francií (1-23%); dodávám, že ve Švédsku byla úmrtnost tohoto věku v letech 1896—1904 í-06% (1886—1895 1-11%), v Norvéžsku 1896—1903 101% (1886—1895 1-13%).

Procento osob umírajících nyní rychle a čím dále prudčeji vzrůstá. Rozdíly territoriální nacházíme stále ještě, ale růzností mezi zeměmi ponenáhlu se stírají, zvláště mizí ona propast mezi Evropou severní a západní na jedné, jižní a východní na druhé straně, jež nej-širší byla v útlém věku dětském po odkojení, udržovala se sice i ve věku dospívajícím a mužném, ale postupem se přece jen zacelovala. Za to nacházíme tu dva jiné, svérázné zjevy, jež si vynucují naši pozornost.

Ve věku stařeckém, pří našem rozdělení již od 55 let, ostře se odlišují od ostatních zemí evropských Švédsko, Norsko, Dánsko a pak z části Nizozemsko, jež mají v tomto věku úmrtnost mnohem menší než ostatní Evropa; tento zjev začíná, jak jsme viděli, již od 45 let, ba v menší míře jde snad ještě výše. U prvých 3 zemí se nám tu vrací totéž, co jsme viděli u věku dětského: nejpříznívější poměry úmrtnostní. Všecky ostatní státy zůstávají za nimi hodně pozadu. Na dotvrzení toho stačí, doufám, jen jedny číslice, v ostatním odkazuji na officiální publikaci francouzskou. V letech 1886 až 1895, kteréžto desetiletí volím pro úplnost dat, zemřelo z 55—65-letých lidí ročně v Norvěžsku 194%, ve Švédsku 2'04%, v Dánsku 2-41 %j avšak v Belgii 2'8%, ve Francii 287%, v Anglii s Walesem 3-24, Švýcarsku 3'35, Prusku 315, Bavorsku 3-27, Rakousku 3'54, Rusku (1890—1900) 3*5% atd.; stejné protivy jsou ve věku 65—75