Pověst o bílé paní v literatuře a v tradicích českého lidu.

*)

Předem: poznámky pana dra. Jos. Salaby pod tímto názvem v předešlém čísle tohoto časopisu (str. 117—122) к mé studii téhož

titulu v N. V. Č. VII. 1912 7.-8. a 9__10. týkají se jen části tohoto

kruhu pověstí, a sice pověsti o bílé paní Vítkovců.

Pan Salaba zabýval se před lety pověstí o bílé paní Vítkovců. Ve své studii byl jsem nucen, chtěje se dobrati pravdy, vystoupíti proti některým tvrzením p. Salabova pojednání. Na to pokládal p. S. za vhodno opakovati a podpírati staré své vývody a přičinili některé nové hypoťhesy o bílé paní Vítkovců. „Zda a pokud je správný" jeho názor, „ponechává" sice „čtenářům", činí tak však namnoze se vší vypočítavostí a suggestivností právnické dialektiky; proto jsem nucen předmětem tím znovu se zabýva ti, ač jako rozluštěný pozbývá pro mne zajímavosti. Spokojím se pouhou refutací námitek Salabových a nových jeho domněnek, pokud nevypadají z rámce mé studie, tím, že některé body, jež jsem dříve jen stručně nastínil, rozvinu siřeji.

P, Salaba si námahu podivně usnadnil. Myslí, že „punctum saliens odchylného názoru nás obou je tedy patrně, zda-lí je tato látka rodová čili nic". Avšak to není ono „punctum saliens", a naopak myslím, že je velmi zbytečno rozhodovati, jak a pokud je to 1 á t k a r о d о v á, neboť pojem „rodová pověst" je velmi kolísavý a nelze ho tedy užiti jako kriteria při stanovení fakt. Pokud nesouhlasil jsem s názory p. Salabovými, běželo mi o to, abych ukázal nesprávnost jeho tvrzení, podle kterého přenesení německé pověsti o bílé paní do Čech klade k r. 1600, spojuje s tím výklad o družině Marie Maxmiliány Hohen-zollernské jako původu a prostředí onoho přenosu. Naproti tomu tvrdil jsem: „k české historické pověsti o bílé paní přidružily se nové, cizorodé rysy, jež učinily z bílé paní ochranného ducha rodu, oznamujícího důležité pro rod událostí. Přenesení těchto rysů stalo se nejpozději v XVI. století z jižního Německa, snad přímo z Bayreuthu".

To dovodil jsem třemi, byť ne naprosto průkaznými, tož přece dostatečnými zprávami ze XVI. stol. P. Salaba si podruhé usnadnil práci: nezdá se mu „jednostejnou" pověst, kterou vyprávěl Ungnad v Carihrade r. 1578, že Rožmberkům narození věští žena v šatech bílých, úmrtí v šatech černých, ač je to zcela patrný původní typus pověsti, který má ještě ozvuk v záznamu Balbínově: bílá paní při ohlašování radostných událostí je zcela bílá, při ohlašování neštěstí má černé rukavičky,2) Na kolik „různorodý a odchylný prvek" je duchový zjev „Loretta", který připomíná Schweiníchen к svatbě p. Viléma z Rožmberka, vidno z toho, že se odborník R. Kůhnau nerozpakuje v „Schlesische Sagen".zjev ten přiřadit! přímo к bílé paní.