větví ruského národa, jakož i v maloruských versích téměř nikdy nebývá hlavní rekyně pojmenována, ale hojněji ve velkoruských (str. 82.).

Spis. nepostupoval ve své práci na základě látkovědném a odtud jeví se v jeho spise nedostatky dosti hojné. Tak píše o příbuzenských poměrech rekových v ruských pohádkách (str. 90.): Die stets älteren Geschwister des Helden sind in der Regel nicht bloße Statisten, sondern am häufigsten Gegenspieler, und zwar werden dem männlichen Helden, meist (a) seine zwei Brüder oder (6) die verräterische Schwester gegenübergestellt, während der weibliche hauptsächlich (c) wider die allzu große, verbotene Liebe des Bruders und (d) gegen seine neidischen Schwestern als Nebenbuhlerinnen anzukämpfen hat." O tom u německých pohádek píše (str. 31): „Besitzt der Held Geschwister, so sind diese selten bloße Statisten... sondern entweder Widerspieler oder hilfreiche Nebenpersonen". Zde by byl jakoby rozdíl mezí německými a ruskými pohádkami. Ale přece není. Ad a) cituje „Afan. Nr. 71, 73, 79 atd.", t. j. o vysvobození krasavic z podsvětí a zrádných bratřích rekových (rozmnoženo částečně ještě vysvobozením unesené matky) — ovšem bývají místo bratří v této látce též soudruhové vládnoucí nadlidskou silou. Ale jsou též německé pohádky, ve kterých bratři zrazují reka, nechají ho v prohlubni, když byli krasavici vytáhli, tak Grimm KHM. č. 91., Wisser III., 67 č. 10. Ad b) cituje Afan. č. 118,, t. j. o sestře, zrazující reka milenci-loupež-níku а р., pohádku to silně rozšířenou a ovšem také u Němců vypravovanou, srv. Kubín I., č. 72. Ad c) jest citováno „Afan, Nr. 65, Ončuk. Nr. 44, 71, Chudák. Nr. 55", vypravuje se v nich (mimo Ončuk. č. 44), jak dívka uteče před svým bratrem, jenž chce se s ní oženiti; tato látka není skutečně podle mého vědomí ve střední a západní Evropě známa, srv. Archiv f. slav. Phil. XXXI., 272, č, 71., sledy její zapsány byly u pruských Mazurů, Toeppen 145 č, 5., a Kohler Klein. Sehr. 1, 55 poznamenal, že ji jinde nemůže dokládati. Spis. přimísil tu jinou látku Ončuk. č. 44. o sestře vražednici, patřící к látce o zpívající kostí, srv. Bolte-Polívka Anmerk. Grimm KHM. I., 268. Ad d) citováno „Afan. N. 129a, 160a": první pohádka vypravuje, jak ženich nejmladší sestry zakletý v ptáka „Finist jasen sokol" uletěl, těžce zraněn od ostrých nožů, které závistivé sestry zastrčily do okna, totéž v č, 129b. Druhá č. 160a vypravuje látku o sestrách závistivých na nejmladší, která se vdala za kralevice — totéž celkem v č. 160b — když slíbila, že porodí zlaté děti a p. Spojeny tu opět dvě látky docela disparátni. Druhá látka jest velice oblíbena u všech národů a v různých obměnách se vypravuje, a znají ji ovšem též Němci, srv. Kohler L, 565 č. 12. První připomenutá pohádka patří do okruhu „Amor a Psyche", jest ovšem také u Němců vypravována, na př. Grimm č. 88. Jako zvláštnost ruské pohádky připomíná se dále, že v novellistických úvodech některých pohádek bývá dívka od strýce sváděna, ale potom od něho, když byl odmítnut, nařčena z lehkého živobytí, proto pak zapuzena, ruce jí uťaty, až po mnohých událostech její nevina vyjde na jevo. Tato úloha strýcova vykládá se z řádu pravoslavné církve, podle kterého sňatek mezi krevními příbuznými jest zakázán (str. 92, 131). Jako v ruských versích zachoval se strýc též ve versi lotyšské Zbiór wiadom. XVIII., 412, č. 47.,