se, že jest dávno již domácí, kdežto jediný mu známý variant látky jMachandelboom" (ze sbírky Manžurovy) asi se zakládá na mladším „importu"; ale v poznámkách ke Grimmovým KHM. L, 419 uvedl jsem několik versí maloruských a běloruských. Na str, 92 v pozn. připomenuto, že v jedné pohádce Afanasjeva vyseděni chlapci z vajec, ale vyskytuje se též v německé pohádce na př. v dolnorakouské Ver-haleken KHM. 73 č. 15, Rek v ruských pohádkách jako též v německých jest vychvalován pro svou pevnost a zdatnost, německý mimo to svou nečitelností (Empfindungslosigkeit), ruský ještě neu-strašeností (str, 40, 99). Jako příklad uvedeno z německých pohádek, jak rek vytrpí tři zkoušky, aby vysvobodil pannu jemu určenou, z ruských pohádek mimo tyto tři zkoušky zvláště vysvobození princez-ky požívající mrtvoly, jakoby Němci jí neznali; a přece jest několik německých versí, srv. Siuts Jenseitsmotive 170.

Mnoho různých látek tu dotknuto a vedlo by nás daleko, kdybychom se zde zastavovali u každé jednotlivosti, I tu mohlo by hojně ukazovali na podobné nebo stejné pohádky německé. Pohádku „Marienkind" (Grimm KHM. č. 3) spis. nevysvětlil náležitě (str, 46, 106), mezi ■německými pohádkami uvádí nesprávně pouze jednu, ve která zatvrzelá dívka až před samou smrtí kajícně přízná své provinění, ač jsou-také jiné verse, ve kterých dívka trvá až do konce při své zatvrzeíosti a tím právě zakletou bytost vysvobodí, srv. výklady Joh, Bolte v An-merk, Grimm KHM. I., 14, a moje při Kubínpvých Povídkách kladských IL, 204 č. 60.

Právem pověděl p. Aug. v. Löwis, že ruský pohádkář má obzvláštní zálibu pro stilistíckou výzdobu svého vypravování a neskrblí svým uměním, když chce posluchače zajímat! pro svého hrdinu (str. 76). Jako zvláště oblíbený prostředek užívá jmen, jmenovitě často v pohádkách erotického obsahu, poměrně řidčeji při čistých dobrodružstvích. Vyčetl pak značný počet jmen, jimiž pojmenováni a namnoze také charakterisováni rekové, řidčeji rekyně. Ovšem předmětu nikterak nevyčerpal, ale přece nejrázovitější jména uvedl a cizímu čtenáři vyložil. Spis. rozebral též jména, jimiž podělováni rekové (a rekyně) německých pohádek (str. 15 sl.) a při té příležitosti dotknul se otázky o pojmenování reků pohádkových. Napsal, že bezejmennost nelze beze všeho uznávali za nezbytný požadavek nového německého slohu pohádkového a spatřovati v ní hlavní příznak, jímž se liší pohádka od pověsti, jak se dosud téměř obecně vykládalo. Klade však přece otázku, co bývalo dříve, bezejmennost aneb pojmenování (str. 20). Od velkoruských pohádek odlišoval by spis. bělo- a maloruské pohádky, které v tom ohledu stojí prý uprostřed mezi německými a velkoru-skými pohádkami (str. 129). Tu pak dospívá též k všeobecnějšímu výsledku, že se nezdá býti nepodobným pravdě, že pojmenování původně individuálně míněné bylo starým síilistickým prostředkem ruských a nejspíše také německých pohádkářů. Míní pak, že byla jména Jan (Honza, Hans), Ivan nejběžnější a zvláště v selských vrstvách nejvíce rozšířená nejdříve přijata aneb s látkou vnesena, a později teprve neúnavná vynalézavost profesionálních vyprávěčů dodávala jiná jména, aby vyhovovala potřebě zábavné. To jsou ovšem domněnky, pro něž by mělo býti závaznějších důvodů, než že bylo jméno Jan nej-oblíbenější a nejhojnější od konce XVI. stol. (str. 129 pozn.) Snad by-