chom větším právem mohli míti typická jména charakterisující původ neb vlastnosti rekovy za původnější. Jest nápadno, že spis. naprosto obešel jména rekových soudruhů, vyznačujících se nadlidskou silou. V německých versích nemívají celkem zvláštních jmen mimo ne j všeobecnější, označující jich umění, jako Scharfschütz, Schnelläufer (Curtze 76), Jäger, Bläser, Laufer (Grimm č. 71), velmi řídké jest jméno podobající se skutečnému jménu, Blasius Pausback Simrok D. M. 186, namnoze jsou bezejmenní, Grimm č. 134, Curtze 76, Ey 115, Schambach-Müller 290, Wolff DHM. 307, Lemke IL, 45; nehrubě jinak u Jahna 113, Steinsprenger, Jäger ib, 121: rek Sonderbar a jeho soudruhové Bergschieber, Baumausreisser, Steinhauer; u Grimma č. 166 Tannendreher, Felsenklipperer, o něco lépe u Bünkera 298 Müll-stáan-Hans'l, Hulzhácka-Sepp'l, u Müllenhoffa 437 Steenklöwer, Bret-sager, Holtklöwer. Obvyklá v ruských pohádkách jména nejsou namnoze jen prostým označením umění, dovednosti, než tvarem svým blíží se skutečným jménům, na př. mrus. Słuchało, Objídalo, Obpy-ivalo (Rudčenko 2, 80), Posovajlo, Pojidajlo, Popyvajlo (Nowosielski I. 271), vrus. Objedalo, Opivalo (Afanasjev3 I, 184), běloruské Ab-žora, Ábpojik (Dobrovolskij I, 429), Vodopoj, Prožora (Romanov III, 131), Objídalo, Obpivalo (Romanov VI 261). Totéž asi znamená Deveťpil (Ončukov 96). Jiní rekové nazváni mrus. Vernydub, Verny-hora (Manžura 43, Čubinskij II, 265), Vernyvoda (Čubinskij II, 266), Irvidub, Vjarnihora (Romanov III, 70), Vjarnihor, Lomikamjan, Lo-mizjalězo (Romanov III, 76), Vjarnikamiň (Šejn II, 112), aneb Verto-dub, Vertohor (Afanasjev3 I, 69), též Rozomnyželízo, Rozpychahora, Zahatyvoda (Dragomanov I, 257), Zapryhora (Federowski II, 332), Zapryvod (Romanov VI, 320), Gorokat (Ončukov 96), Trykamiň, Roz-lyjvoda (Šuchevyč 91), Trykamiň, Hnybuk (ib. 116), Dovhošost asi tolik jako jinde Skorochod (Romanov VI, 261).

Také Haravik, Dubavik (Dobrovolskij I, 430, Romanov VI, 3563, Horovik (Romanov VI, 273); Dub-Dubovik, Hora-Horovik (Romanov VI, 340); Dubovík a Durovik (Šejn. II, 86), ojediněle Gornik (Afanasjev3 I, 176), Kamjanník (Romanov II, lil, 70) aneb Go-ryňa, Dubyňa (Erlenvejn 127), Chudjakov II, 40), po případě deminut. Goryňuška, Dubyňuška (Afanasjev3 I, 176). Porůznu Lěsiňa, Jeleňa (od jel' jedle, Afanasjev3 I, 176), Dugiňa „choť какое derevo tak v dugu sogňot" (Afanasjev3 I, 178), zcela prostě nazváni adject. Ho-rovej, Lesovej (Romanov VI, 137), aneb Horyn, Dubin, Kamin-bohatyr (Romanov VI, 125), aneb Horun („očistiteľ gor", ib. 321). Nemůžeme si vysvětliti, proč Vernyhora (Goryňa) nazván Rašet-nikov u Romanova VI, 147. Mnohem charakterističtější jest jméno Usyňa (Afanasjev3 I, 176, 178, Erlenvejn 127). Vusyňa, ,,který jedním vousem = knírem drží vodu, mele na dvanáct kamenů, a druhý drží pod nebesa" (Romanov III, 131), pod. Dobrovoljskij I, 436. Jinde jmenuje se Prutyvus, „přehodil přes moře vousy = kníry, a lidé po Inich přecházejí (Manžura 43), též Prudyvus „svými vousy = kníry presekával vrcholy stromů" (Čubinskij I, 213), aneb Krutyvus (Dragomanov 256), ještě Zapryus „zapúor ludžam vodu i ni pu-skaja (Federowski II, 332). Zlatovus u Romanova III, 70 jest snad pokaženo. Zcela prostě nazván Vusač (Romanov VI, 119). Vystupují také zosobněné postavy abstraktní Morcz, Holod, Posucha (Drago-