o nichž máme historické zprávy: kronika Duisburgova podává datum jejího založení a zprávy o tom, jak jí dobývali a vypálili Křižáci. Proto vyzkoumání její má veliký dosah: zbraně, nářadí atd. v ní nalepené podávají chronologickou stupnicí pro ocenění starožitností z jiných výkopů v oblasti hradišť nad Němnem, Jurou, Dubíssou a Wílijí. Když byla odkopána celá povrchní vrstva hradiště do hloubi 1—2 m a objeveny trosky dávných budov i ohnišť, byl vykopán popelnicový hrob a v něm četné předměty bronzové; ve spálených budovách nalezeno množství železných zrezavělých hrotů, z nichž vybráno ještě 80 hrotů celých. Mezí jinými předměty jsou četné nože, píšťalka z kosti, nedokončená trouba z rohu, růžence z hlíny a polámané nářadí z kostí svědčící, že ještě v době válek s Řádem křižáckým hmotná kultura Litvínů byla nesmírně primitivní. Rovněž hojné jsou příspěvky keramické, Wielonské výkopy podaly chronologickou stupnici, hledanou p, Krzywíckým.

M, Rzewuska konala anthropologická studia na ženách pracujících v dolech v Olkuszu, prozkoumala 70 žen ve věku od 16—47 let (vykonala na každé ženě 53 měření). St. Lencewicz pokračoval v anthropologických studiích v okresu Opoczyňském guber. Radomsko započatých r. 1911 a prozkoumal po různých stránkách 155 mužů a 25 žen, Obdobná bádání vykonal ve vesnicích, položených v pásmě hor Świętokrzyżskych, kdež měření a pozorování bylo podrobeno přes sto osob, mezi nimiž možno najiti tváře mongolské.

Kommisse musejní musila bojovatí s nedostatkem místa, tak že většina sbírek Towarzystwa, zejména v oddělení ethnografickém, musila býti uschována v obalech a proto byla nepřístupna návštěvníkům musea; mimo to pak ztíženo soustavné uspořádání a katalogi-sování předmětů.

Celkem přibylo do toho oddílu v minulém roce 176 předmětů.

V oddíle vědeckém nalézáme malou rozpravu p. S. J. Czarnow-ského pod názvem „Zabytki przedhistorycztne we wsi Iwanowice przy ujściu Minożki do Dłubni w powiecie miechowskim gubernii kieleckiej. Přes úryvkovost výkladu potvrzují výkopy, že běží o pohřebiště předhistorická z doby kamenné, bronzové a železné.

Dr. Stanisław Zdiarski.

Společnost Národopisného Musea Československého ztratila v poslední době dva vzácné své členy. Dne 10. července zemřel vynikající český umělec, akademický malíř Mikoláš Aleš. Význam životního díla Alšova pro české umění a kulturu došel obecného uznání a ocenění. Při přehlídce práce velkého umělce, k níž dalo loni podnět české veřejnosti dovršení šedesáti let požehnaného života mistrova a letos nenadálý jeho skon, bylo všude vzpomenuto nezbytně jeho těsné souvislostí se životem lidu, s lidovým uměním a tradicí, pro něž měl zesnulý pravý a šťastný smysl. Zde zbývá jen vděčně připomenouti i Alšův opravdový a účinný zájem o zachování českých památek lidových a o rozvoj a zdar ústavů a podniků,