str. 195
věnovaných české práci lidopisné. Veden zajmem tím sledoval práce pro Výstavu Národopisnou 1895, při níž se také účastnil svým dílem, i později založení a rozkvet Národopisného Musea, jehož členem byl od počátku. — 16. srpna zemřel ve Vídni dr. Rudolf Pilbauer, sekční šéf v ministerstvu veřejných prací a spisovatel národohospodářský. Oceňovati význam odborné práce zesnulého na poli českého národního hospodářství nepřísluší ovšem Národopisnému Věstníku. Ale je tu vzpo-menouli Pilbaueroyy činnosti úřední, v ministerstvu veřejných prací, kde í Národopisné Museum československé mělo příležitost užiti jeho podpory a přízně. Potřebám Národopisného Musea, pokud je plniti spadá i v obor ministerstva veřejných prací, přinášel vstříc více než pouhou přízeň krajana: Měl vzácné pochopení pro vědecký význam ústavu i pro jeho praktickou cenu, jak na polí povznášení cizinecké návštěvy, tak při snahách o povzbuzení domácího uměleckého řemesla. Uznání podpoře, s níž se Národopisné Museum u dra. Pilbauera setkávalo, projevila valná hromada Společnosti N. M. Č. již r. 1911, zvolivši ho svým zakládajícím členem. — Budiž jim vděčná a čestná paměť. z.
@----------------------
Ve dnech 27. a 28. září koná se v Praze druhý sjezd na ochranu památek, jehož program je cele věnován otázkám konservačním. „Účastníci mají býti obeznámeni v úhrnném přehledu se všemi rozmanitými stránkami konservační prakse, mají nabyti přesného pojmu i praktického poučení, jak postupovati v jednotlivých případech, nebo jim budou aspoň naznačeny cesty, jak možno ochrániti památky před zkázou." z.
@----------------------
Článku Tykačova o hrnčířství Českotřebovském povšimly si „Hlasy z Hané" (XXXII., č. 50), jež uvádějí, že stará rodina hrnčířská, která provozuje řemeslo v Prostějově jíž přes sto iet, je_ původem svým z České Třebové: Jsou to Pivoňkové, kterého jména hrnčíř v České Třebové je zjištěn již r. 1684. Je zajímavo také, že i matka bratří Pivoňku, majitelů nyní strojního hrnčířství v Prostějově, byla z rodu českotřebovských hrnčířů (Fialů). z.
@----------------------
Prof. M. Můrko podnikl v létě 1912 cestu do severozápadní Bosny a do pohraničních krajů Chrvatska a Dalmácie, aby prozkoumal lidovou epiku bosenských mohamedánů. Opatřil se na ni fonografem cis. akademie věd Vídeňské, aby mohl věrně zachytíti přednes epických písní. Vydané jich texty zakládají se na diktátech aneb nanejvýše na zpěvu několika menších částí. Mohamedánskym pak pěvcům zvláště dlouhých epických písní nestačí ani nejzběhlejší stenograf. Tím záslužnější byl podnik prof. Murka. O výsledku těchto svých studií podává nyní zprávu v 8. č. „Anzeiger-u" filosof, hist. tř. cis. akademie Vídeňské na r. 1913. (Zvi. ot. str. 17. N, XXX. der Berichte der Phonogramm-Archivs-Kommis-sion.) — Obtíží nečinil učenému sběrateli lid, prostí lidoví pěvci ochotně recitovali do nestvůrného stroje, což jest tím podivuhodnější, že se velmi neradi dávají fotografovati. Než hlavní obtíže působil především příliš složitý a těžký stroj akademický. A jest podivno, že nevolen strojek lehčí, asi takový, jakým ruští sběratelé zachycovali písně na ruském severu a jinde (srv. nahoře VII., 222).
Podobně jako ruští sběratelé byl také prof. Můrko nucen spokojovati se tím, že jen drobné zlomky epických písní mohl zachycovati, několik počátečních veršů, ale i tu přišel к důležitým vývodům srovnávaje texty diktované s fonografovanými, jednak o přednesu veršů, ale hlavně v tom, že se tatáž píseň pokaždé, když se přednáší, recituje, jinak podává, že rapsodové pokaždé písně své jakoby znovu tvoří, a spis. výslovně poznamenává, že epické písně zapsané byly pouze jednou zpívány, po případě diktovány v té formě, ve které jsou vytištěny.
Jinak nejsou vlastně zkušenosti Murkovy s fonografováním obzvláště příznivé. Poznamenal, že fonografický záznam nepodává správných představ o přednesu celé písně. Přednes není tak monotónní, jak by se na první dojem zdálo, neboť pěvec často a silně mění tempo a též hlas, zvláště před přestávkami, které musí dělati z fysických příčin a rovněž při přechodech situac.
V 173. sv. Sitzungsberichte philos.-histor. Kl. (Zvi. ot, 1913, str. 52.) podal prof. . Můrko zprávu o výsledcích své cesty za lidovou epikou bosenských mohamedánů, V úvodě předeslal zprávu o velké sbírce těchto epických písní, kterouž chová ve svém archíve Záhřebská Matica Hrvatska a ze které Luka Marjanovié vytiskl ve dvou svazcích 1898 a 1899 výběr učiněný se stanoviska esthetického a obsahového; při tom poznamenal, že texty byly v tomto vydání změněny z důvodů metrických, stilistíckých a estetických. A tak jsou rukopisné tyto sbírky velice
|
|
