str. 197
po literaturách od staré indické v Mahä-Ummaga-Jätaka, která však s touto povídkou má velmi málo společného, než mnohem spíše s povídkami, jež jsem srovnal u Kubínovy povídky č. XCI. „Záletníci" (II. str. 273 ještě menším právem srovnává spisovatel povídku o cnostné Upakose (srv. Kubín II. str. 280), tak i všecky ostatní, které jsem na uv. místě uvedl. Chybí jim všem důležitý motiv: milenci posláni na určité místo, nařízeno jim zvláštní převlečení a čekáno jich vzájemné vystrašení. К této látce dostává se spisovatel až na konci své knihy i(str. 137 a d.), uvádí především povídku Boccaciovu (IX. 1.). Srovnával obě verse, již A. C. Lee The Decameron 271, co dru. Prinzovi ušlo. Povídka silněji jest rozšířena, nežli by se podle vývodů dra. Prinze zdálo; mimo slovanské a východoevropské nevyužito ani všech západoevropských; ušla mu dokonce i německá verse Pröhle К. V. M. 192 č. 62, franc. Carnoy Cont, francaís 197 č. 30, Revue des trad. pop. IX., 344, XIII., 402, dále Kennedy The Fireside Storíes of Ireland 114 „The Haugthy Prin-cess", Kunos Türk V. M. 52 a j. v.
@--------------------
Volodymyr Hnát juk vydal drobný výbor pohádek maloruských Ha-родн'Т казки. У JIlbobí 1913, str. IX. + 168, celkem 10 čísel. Knížka jest ozdobena velíce zdařilými íllustracemi od Volod. Kobrynškého, škoda, že příliš drobnými. V předmluvě promluvil několik slov o důležitosti a významu pohádek. Dotknul se jich mezinárodního rázu a několika slovy různých theorií o příčinách shodnosti pohádek nejrůznějších národu. Velice zaráží závěrečné slovo tohoto o publikování lidových tradic nad jiné zasloužilého učence: ,,U nás (t. j. Malo-rusů) nedoceňuje se ještě význam lidové slovesnosti, proto i tak málo lidí zabývá se jejím studiem, ale za příkladem jiných zajisté také u nás se zlepší nynější poměry." Píše-li tak jeden z nejlepších pracovníků u národa, kde se tolik pracovalo právě na tomto poli, poměrně více než u jiných národů, jak by měli mluviti jinde na př. u nás, kde toto zajisté ne bezvýznamné odvětví nauky o vlastním národu má tak málo seriosních vzdělavatelů, kde se sice lecos děje do šířky, extensivně, ale tak nepatrně celkem posud pracuje do hloubky?
@------------------------
Revue d'Ethnographie et de Sociologie otiskuje v 3.—4. č. str. 90—99 článek „La divination par le Tonnere ďaprěs le manuscrit marocain inti-tulé Er-ra-'adiya" o věštění budoucnosti podle toho, který den a jak hrom uhodí. Bohužel není dodáno žádných poznámek ani bibliograf, odkazův ani na podobnou knížku kterou Jean Nicolaides r. 1889 vytiskl, překlad z tureckého originálu „Les livres de divination" (Collection internat, de la Tradition vol. II.). Podobné věštecké knížky byly silně rozšířeny na slovanském jihu a severovýchodě pod titulem „Gromovnik" а р., měly silný ohlas v pověrečnosti lidové. jpa.
@-------------------
Od Instituts Solvay, Institut de Sociologie (Bruxelles, Parce Leopold) bylo nám sděleno, že Dr. W. Schultz (ve Vídní XIX., 5, Sieveringerstr. 149] se obírá studiem hádanek a sbírá všecku hádanek se týkající literaturu po všech zemích. Sebral již velkou její část, ale chtěl by vejiti ještě ve styk s osobami, které se týmž studiem obírají. Oznamujeme to tímto členům naší Společnosti žádajíce je, aby se ve věci přímo obrátili na jmenovaného pána.
@------------------------
S chweizer Archiv für Volkskun de roč, XVI. (1912) str. 251. п., přináší referát A, Stoechlina o knize H. F. Wirtha: Der Untergang des niederländischen Volksliedes. (Haag 1911). Ukazuje především na nepříznivé podmínky kulturní, vytvořené jednak převahou městského živlu, jednak tím, že následkem hollandského systému hospodářského (sedlák zabývá se téměř výlučně chovem dobytka) chyběla pospolitost venkovského, obyvatelstva. Jest přirozeno, že v hollandských městech, která již svou polohou byla předurčena státí se důležitými středisky světového obchodu, vznikla záhy peněžní aristokracie, kasta bohatých patriciů, ctitelů ko'Smopolitického humanismu, kteří s pohrdáním odvraceli se od domácí literatury. Stejně nepříznivě působil kalvinismus, „úhlavní nepřítel světské písně, který uhasil v sobě každou jiskřičku básnického ducha — mámení ďábelského". Přes to kniha nevyznívá pessimisticky. V onen den, „kdy živá síla lidu rozbije pouta tradice, probudí se snad lidová poesie k novému životu". J. H.
@----------------------
Na naši zprávu o překladu „Norských pohádek" v minulém čísle str. 149 odpověděla překladatelka pí. Lesná-Krausová: ..Přes to, že v německém pře-
ldadě stojí „ließ sich von ihr den Kopf krauen", je v norském originále kjacle, což
|
|
