Ovšem že vyvinuly se takovéto plody docela bezděky, nevědomky. Dítě pronese při hře náhodou nějakou myšlenku, po případě jí prozpěvuje — neboť dětí, jak víme, prozpěvují cokoliv jim jen na mysl přijde — jiné zaslechne slova jeho, opakuje je, nevědomky je pozmění, mimoděk dostaví se rytmus, rým nebo assonance a „básnička" je hotova. Dalším opakováním opravuje se pak, kde co kostrbatého na verši i na rýmu, drsné výrazy se vypouštějí, hladšími nahrazují, až konečně slyšíme děti odříkávati plynné veršíky naprosto bez úmyslu a uvědomění vytvořené.

Tuto dětskou poesii (t. j. poesii, kterou děti samy vytvářejí) musíme však lišiti od „umělé" literatury dětské některých pedagogů, která nás proti bystrým, vtipným popěvkům a říkadlům národním svou nudou a odporností často zrovna za vlasy přitahuje. Pádné doklady toho vybral F, Bartoš ve svém článku „Život a národ". Tu uvádí na př. ze „školních písní pro mládež" píseň následující:

Může-lí něco pitomějšího, táže se Bartoš ve spravedlivém rozhořčení, i jen pomyšleno býti, než-lí jsou tyto „dydaktícké" sprostoty?! Jiné zase básně, určené útlé mládeží, nehodí se pro ní pro svou abstraktní formu, neznámá dětem slova a p. „Nur was aus der Kinderwelt kommt, findet in Kinderherzen wieder Aufnahme", soudí dobře Fr. M. Böhme ve spise „Deutsches Kinderlied und Kinderspiel" — ony veršíky a písničky, které již po dlouhou řadu let dědí se s pokolení na Dokolení, kterým neučí se děti z knih, nýbrž na návsi a na ulicí od svých soudruhů, doma od rodičů, sourozenců a p.

Snad bude někdo této poesii tradicí uchovávané vytýkati, že nedbá smyslu, že je nelogická. Je pravda, že přemnohé plody tohoto druhu častým užíváním otřely se tak, že těžko by bylo dopátrat! se původního jejich smyslu, jinde zase na jedno oblíbené slovo nebo verš některé písničky utvoří se celá rýmovačka bez ohledu na to, je-li spojení logické čili nic. Jinde opět dává příčinu к písni nebo říkačce radost dítěte z rázovitého rytmu bez ohledu na obsah atd. Jakou však logiku máme viděti na př. v písní, kterou uvádí z jedné české „Sbírky her, písní a říkání" Fr. Bílý ve „Světozoru" 1883, str. 15:

Tato a jiné podobné písně nejen nejsou logické, ale především nejsou ani psychologické, neboť žádné dítě nebude zpívati, že má nevinnou mysl, poněvadž si jí není vědomo. Jak zcela jinak naproti tomu zní říkadlo prostonárodní;