Tak nehledané, přirozené! Jest sice nelogické, ale psychologicky vysvětlitelné. Podnět k jeho vzniku dala radost dítěte z rytmu. Pěkně se mu říká, ono s chutí a líbivostí vyráží prízvučné slabiky, nedbajíc ovšem obsahu.

Kdo chce dobře chápati tuto poesii dítěte, nesmí měřiti ji měřítkem učené kritiky, nýbrž musí znovu vžiti se v doby mládí, pohrou-žiti se v dětský způsob nazírání a představování. Co pozorovatele umělecké činností dětí především překvapuje, jest ohromná živost a plodnost dětské fantasie. Dítěti nejnepatrnější záminka stačí, aby ,5e svou fantasií přišlo do nejživějšího proudu. Kus dřeva představuje často osobu, s níž se dítě se vší opravdivostí pouští do nejvážnějšího hovoru. Zvláště se zvířaty přátelí se dětí se zálibou, s nimi hrají si nejraději. V nich vidí netoliko živé, nýbrž také rozumné bytosti. Вей ohledu na možnost a nemožnost, pravdivost a nepravdivost, přenášejí na ně kde co ze života lidského.

Najdeme-lí tu a tam v dětských říkadlech a veršících výrazy, které zdají se nám příliš přirozené — neslušné, musíme omluviti je mnohem bližším vztahem dětí к přírodě. „Naturalia non sunt turpia'" jest dětem ještě plnou pravdou.

Ve své poesii milují děti co největší pestrost a fantastíčnost. Ucelené skladby trhají a jiné z různorodých částek skládají. „Ne skoky, nýbrž zrovna kotrmelci" přecházejí od věci к věci a mezery, které nás dospělé až zarážejí, vyrovnávají si svou bujnou fantasií úplně. Při tom tvoří si nová, často tuze dobrodružná slova, která nám zdají se býti beze smyslu, dětem však svou zvučností nejen radost působí, nýbrž v nich i určité představy budí. Tak vynalézají si tito malí „filologové" nejen nová pojmenování pro různé předměty, nýbrž i celou řeč, tak zvanou „tajnou" si konstruují. Děti vůbec libují si v napodobení cizí řeči. Někdy slyší mluvíti německy nebo jinou řeči, v kostele nebo ve škole latinsky а p. a hned chtějí mluvíti také tak. Napodobují zvuky, které slyšely, kterým však nerozuměly a tak tvoří výrazy docela beze smyslu, nesrozumitelné. To však jím nikterak nevadí v jejich vědomí, že mluví německy, latinsky a p.

Na této náruživé snaze dětí po vytvoření cizí řečí zakládá s& zejména celá řada dětských počítadel, jež podrobíme podrobnějšímu rozboru, jako:

Takových jest velíce mnoho a jest opravdu s podivením, s jakou přesností učí se jim děti jedno od druhého, s jak tvrdošijnou konser-vativností dědí se s pokolení na pokolení, j akkoli o obsahu nelze v nich mnoho mluvití. Hlavní věcí je tu rytmus; po něm důležitou úlohu hraje rým. Nejčastěji rýmují se dva řádky po sobě následující; často místo rýmu objevuje se pouhá assonance. Někde není rýmu vůbec. Metrum je jednoduché; dítě nezná metrických rozměrů, nýbrž vyráží se