zvláštní chutí a libostí pouze slabiky prízvučné bez ohledu na neprízvučné.

Rázu jsou dětská počítadla většinou epického (tedy jakési ballady dětské). Některá však mají buďto zcela nebo aspoň částečně formu dialogů (tedy jakási dětská dramata; zvláště jsou to ona počítadla, která vyvinula se z říkadel při hrách. Na př. Jeden, dva . . , pět. — Co's to jeď? „Pečeni". Kdes ji vzal? „V kuchyni" atd. víz dále).

Co do obsahu i formy jsouce namnoze stejné, liší se dětské říkačky z různých krajů hlavně zvláštnostmi dialektickými. Tento dialektický ráz z nich stírati však není radno, neboť nářečí jest právě známkou jejich samorostlosti.

Počítadla mají význam praktický; dětí jich užívají, rozpočítávajíce se přede hrou. Proto mnohá počínají se prostými číslovkami. Aby věděli, kdo má hru začíti, nebo jistý úkol v té hře na se vzíti, postaví se totiž hráči jeden vedle druhého kruhem, a jeden z nich odříkává některé z následujících počítadel, stopy každého verše hlasitěji vyrážeje, a po stopách rukou znamená hráče, jednoho po druhém, počav od sebe. Na koho padne poslední stopa, nebo jak říkají poslední „slovo", ten odstoupí. Ostatní pak opět se počítají bud týmž anebo jiným počítadlem a tak pořád, až naposledy zůstane jeden sám.

@BAS

Jeden dva tří —

my jsme bratří;

kterej je to mezi námi,

co si zalez do ty slámy:

ten ten, nebo ten,

vyhoďme ho z kola ven.

@

Erben, Prostonár. písně a říkadla, 1864, str. 27; Bartoš, Naše děti, str. 76; Plzeňské listy 1892 č, 26; Krolmus, Staročeské pověsti, zpěvy, hry atd. 1845—51, I.; srv, též Dufek Jos,, Naše Horácko, str, 74; Slezská vlastivěda I., 127; Jitřenka XVI., 96; Budečská zahrada VII. — Dialekticky obměněno: Jeden dva tre, my sme bratře, jeden je tu medzi nami, čo se skoval do tej slamy, nech je to ten, lebo ten, vy-hodzme ho z kola ven. Český Líd XL, str. 28; Variant: 3. řádek: — jeden sedí mezi námi, mezi těmi slaninami, hruda buda křen, vyhoďme ho ven! Václavek, Děti na morav. Valašsku 1902. — co se potřel slaninama, to je tady ten. Vyhlídal, Han. dětí 99, č. 6. Stručnější jest variant: Jeden dva tri, my sme bratři, kopa, repa, chren, ty sí už ven. Sborn. mus. spoloč. sloven. VI., 139; srv. ještě Krolmus III., 73, Bartoš, Lid a národ 68, Šebestová, Lidské dokumenty 46; Květy mládeže II2< str. 142, Čas. mus. spol. slov. VIII., 11. Nápadně podobné jest dětské počítadlo polské:

Materyały IX2, str. 105. — Známo jest v hojných variantech, které však většinou počínají se teprve třetím řádkem; srv. na př. Wisła IL, str. 837, 32e, Ibid. III., 332, 38k a j. Jiné rozpočitadlo zní: