str. 218
Engele bengele ptáček,
ptáček nám dá slámku,
slámku dáme krávě,
kráva nám dá mléko,
mléko dáme kočce — atd.
|
Bartos, Naše děti 83.
Engerle bengerle laß mich leben,
ich will dir'n Vogel geben,
Vogel wird mir Heu geben,
|
Böhme str. 1522.
Heu werd' ich der Kuh geben,
Kuh wird mir Milch geben,
Milch werd' ich Ratzel geben — atd.
|
Podobným způsobem střídají se v jiných počítadlech otázky s odpovědím:
Hrachovej mandel
kam se nám poděl?
Vzala ho voda.
Kde je ta voda?
Voli ji vypili.
Kde jsou ty voli?
Řezníci je pobili.
Kde jsou ty řezníci?
U kovářů na peci,
perou se tam o strakatou slepici.
|
Čečetka, Od kolébky do hrobu 36 č, 15,
Na otázky a odpovědi je mnoho her. Od nich mají rozčítadla tohoto rázu nepochybně svůj původ. (Srovn. takovou hru: Uděláme kázeň, čtyry kočky svážem. — u Herbena: Slovácké děti 69; zejména slova: — kde je ten les? Voda ho odnesla. Kde je ta voda? Voli ju vypili. Kde sú ty voli? Masaři zabílí. Kde sú ti masaři? ...) Obdobné střídání otázek s odpověďmi najdeme i v polských hrách a říkadlech. Srovn. na př. Zbiór wiadom. XVII. 117: ... a gdzie ten dzwon! -— Podgorzał. Gdzie to pogorzelisko? — Z wodom popłynęło. Gdzie ta woda? Woły jom wypiły. Gdzie te woły? ... I v německých. Srovn. Hruscha u. Toischer 440 č, 368. — wo ist das Feuer? Das Wasser hat es gelöscht. Wo ist das Wasser? Der Ochs hat es gesoffen. Wo ist der Ochs? Der Fleischer hat ihn geschlachtet. Wo ist der Fleischer? ,..
Kačena se rozseděla v rákosovém listí,
osum vajec vyseděla, jedno bylo čistý.
Huky huky mezi kluky, jeden pude ven.
|
Šebestová, Lid. dokům. 45; srovn. Bartoš, Naše děti str. 84, Dufek, Naše Horácko str. 80, Vyhlídal, Naše Slezsko 242—; též luž.-srb.: Znesła kačka džeweé jejkow pod dubowym peňkom, 'šitke młode wulanyła, džesateho skopa. Smoleŕ I. 215.
Šla slepička do hospody,
napila se vína,
neměla, čím by zaplatila,
udělala — frak!
|
Dufek. Naše Horácko 79.
Rak leze z díry,
vystrkuje kníry;
haklice, bukvice,
červená stolice,
kopeček lesejček,
štyry oka ven!
|
Erben str. 28; toto počítadlo je velice rozšířeno a v různých variantech. Obyčejně, však místo „rak" bývá „had". Had leze z díry, veze sebou knihy a hodného berana se zlatýma rohama; kdo ty rohy najde, čtyry míle zajde, čtyry míle za Prahou, uhlídá tam kulhavou; kulhavá ven uteče, dědek vleze do pece; dědku, dědku dost, už je holá kost. Slávia (1873) 1, 32 č. 2. Srovn. Sbor. hořic. str, 130, Jitřenka XVI, 96,
|
