Böhme 398, nebo: Es fuhr ein Bauer nach der Stadt und ihm zerbrach sein Wagenrad. Wieviel Nägel gehören dazu? Das rate du. 1, 2, 3, 4, 5 . . . Drosihn str, 104.

Vytčená až dosud říkadla slouží dětem, jak na začátku pověděno, к vypočítávání přede hrou. nebo k rozčítání, jímž se má stanovití, kdo hru započne nebo kdo který úkol v ní na se vezme. Proto nazývají se obyčejně „počítadly přede hrou" nebo „rozčítadly". (Něm. Abzählreime, Auszählreime.) Vedle nich však maji děti ještě počítadla jiná, která slouží jim к zábavě. Na rozdíl od předešlých můžeme je nazvati „hravé sečítání". Říkajíce tato říkadla rytmicky, píší křídou nebo tužkou čárky tu po dvou, tu zase po jedné slabice tak, aby všech čárek bylo tolik, kolik se v říkadle žádá, na př.: (15)

Erben str, 26; — Bartoš, Naše děti str, 168; jiná viz ještě Vyhlídal, Naše Slezsko 241—243, Štěpnice 1869 str. 94, Jitřenka XVI. 48, Dufek 68 a j. Takovýchto kratochvilných říkadel najdeme dosti i u Poláků:

Wisla III., 332; jiné Wisła IL, 834; XVII., 37; Materyały VIL, 2 str. 173 a j.

Dosti je jich i mezi německými, na př.: Ene dene doch, Peter hat ein Loch, Peter kann nicht 13 zählen, 13 sind es doch. Z. d. Ver. f. Volksk. VIII. 406.

Touto prací pokusil jsem se aspoň v hlavních rysech nakreslit} povahu a ráz té dlouho nevšímané popelky dětské poesie — počítadel — a poukázati na obdoby jích u sousedních národů: Němců a Poláků. Tím však látka není nikterak vyčerpána, neboť omezil jsem se pouze na příspěvky zapsané, které jsou jenom nepatrnou částkou onoho opravdového bohatství, jež ještě nalézáme mezi našimi dětmi. Není pochybnosti, že dříve bývalo jich ještě daleko více. Neboť očividně můžeme sledovati, kterak tato i jiná říkadla a popěvky dětské mizejí s tohoto světa před kulturou všechny protivy vyrovnávající a akkomodující. Zejména v městech je to patrno; na vesnicích pevněji se drží. Než i tam slyšíme už leckdy z úst dětských věcí tak nestoudné, že nelze než za-bědovatí nad chvatným úpadkem líbezné poesie dětské.

Bylo by proto záhodno, aby přátelé mládeže sbírali, kde se co ještě zachovalo z prostonárodní literatury a na svých místech uveřejňovali.