eaux, appelées Nemo Dlíki, puníssent les enfants qui ne font pas leurs príěres". Citát byl vypsán z Legerovy knihy „La Mythologie Slavě" (1901, str. 181).

Nej zajímavější jest třetí kniha „Sociologie ethnografique", ve které jsou seskupeny rozmanité zvyky a obyčeje, také pověry a různé jiné tradice o rolnictví — o připravování role, zasévání, o žni, o ovocnářství, dále o myslivectví a rybářství a pod., o přípravě chleba, másla a j., o obyčejích a způsobech při jídle; o stavbách, o zazdívání a obětování, též o stavbě lodí, pak o řemeslech (str. 302), o veřejných zvycích při příjímání do cechů; o obchodu, o obyčejích při uzavírání smluv, pří přejímání vlastnictví, o přísahách, o různých způsobech zdravících (st. 323), o zvycích válečných. Až příliš stručná jest kap. o „estetice a lidovém umění", o ozdobách, o tetování, o významu barev, o kresbách zvláště předhístorických, o sochařství, pečivu, keramice a j.; ani slova o krajkářství, vyšívání, o krojích, V poslední kap, (345—351) několik slov řečeno o lidových hrách, též loutkových a stínových a o tancích (o mečovém tanci nic),

V předposlední kap, str, 342 dotknul se spis, stručně programu musea lídovědného „de folk-lore ethnographique". Těžké jest ovšem, praví, stanovití hranice mezí tím, co patří „ä ľéthnographie proprement dite" a co do rozsahu „de ľéthnographie folkloríque" (spisovateli vyklouzl tu jiný termín, než který hájil vlastně ve své knize „ľéthnographie traditionelle). Přidržuje se tu ovšem pří stanovení hranice mezi oběma museí toho, co pověděl o hranicích" obou těchto věd.

Knize přidán jest velice bohatý seznam odborných knih (str. 353 až 365) vesměs téměř francouzských a anglických; německé jsou zcela ojedinělé. Není sem pojata leckterá kniha, kterou citoval spis. při svých vývodech.

Velice podrobný abecední rejstřík (str. 368—381) uzavírá tuto zajisté vzácnou knihu a usnadňuje velice její užívání. J. Polívka.

Pomorze kaszubskie; zeszyt monograficzny „Ziemi". Warszawa 1912. 4°. (Str, 40 s četnými illustracemi a mapami,)

Orgán varšavského spolku „Towarzysztwo Krajoznawcze", krasne íllustrovaný týdenník „Ziemia" věnuje ročně jeden nebo dva sešity hístorícko-národopisnému popisu přesně ohraničeného terrí-toria; bývá to sbírka statí psaných nejpřednějšímí znalci příslušného oboru. Řadu zahajuje sbírka studií o území tak sporném ve vědě — o kašubském Pomoří.

Sborník počíná se rozpravou dra, Alexandra M a j k o v -s k é h о — rodem Kašuba — pod názvem „K westja kaszub-s k a". Jest jisto, že otázka kašubská hrála v dějinách polských důležitou roli již od oněch dob, kdy Boleslav Chrabrý dal zarážeti železné sloupy na hranicích své země a význam ten se nezmenšil ani v našich dnech, naopak spíše vzrostl, Co nazýváme dnes „otázkou kašub-skou", slulo ve středověku a později až do dělení Polsky otázkou po-mořskou. Ale název „Pomořané" zvolna zanikal a na zbytky pomoř-ského lidu přešel název kmene Kašubů, sídlících druhdy na západ od dnešní ethnografícké hranice Kašubů okolo Belgradu, v dnešní pruské provincií „Pommern" v okresu Kazalíňském (Koeslin). Dnešní Pomořané-Kašubové zaujímají severní část provincie „Západní Pru-