Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 3

Předně je r а 1 o výraz všeslovanský5) a doložen už z nejstarších textů slovanských X. а XI. století6). Je dále původu domácího a je úzce příbuzný s celou sérií analogických výrazů indoevropských, neboť vznikl z původního *o r 11 о > *o r t r o a toto z praidevr. *o r o t r o n, *a r o t r o n, jako ř. аратроу nebo lat. aratrum7). Jsou tu tedy všechny jazykovědecké příznaky, které prokazují velké stáří.

Ale nejen s hlediska čistě jazykového objevuje se nám radlo jako prastarý nástroj slovanský, — i historické a archeologické doklady předvádějí nám je od doby X. století — tradice a archelogie jde ještě dále — jako nástroj Slovanům vlastní, pro ně typický a při tom nástroj méně dokonalý, méně produktivní a primitivnější nežli byl pluh, orací nástroj podoby jiné, který v těchto dobách počal se u Slovanů obje-vovati vlivem římskogermánským.

Staré slovanské radlo objevuje se v pramenech latinských od XII. stol. počínajíc8) pravidlem pod terminem u n c u s, který není nic jiného než latinský překlad střhněm. háke9) a ukazuje zároveň svým významem, že radlo na rozdíl od pluhu (aratrum) byl nástroj v podobě zahnutého háku, tedy s prostým, ohnutým a zaostřeným hřídelem. K tomu významu slova uncus-hlke, jenž ostatně přešel i к Slovanům (srv. dále na str. 5, 6), připojuje se ještě řada jiných akcessorních příznaků,


5) Csl. орало, рало, slovin. oralo, ralo, b. орало, рало, chorvsr. oralo, rai o, ralica, raonik, č. radlo, radlice, pol. radlo, radlica, ralnik, polab. rádiu, radlaiéa, luž. radlo, radlica, ralica, malor. рало, vrus. орало, bělr. радло, Miklosich EW. 225, Budilovič Слав. II. 22.
6) Forma oralo z té doby není doložena, ale zachována u všech Jihoslovanů. Za to ralo čteme už v překladu písma (Luk. IX. 62) Ostromirova Evangelia (възложь рукы на рало), v Izborniku z r. 1073, 36, (имъся рукою по рало), v Povesti vrem. let k r. 942: от рала даемъ (дань), u Kyrilla Turovského v slovu на нов. нед. (рало въ браздахъ погружающе, (Bus laj e v, Ист. xp. 356). Srv. i v Sestodněvu Jana Ex. (Kalaj do v ič 159): Внесло гребьцемъ въ корабихъ, ратаеыъ рало и лопату а воиномъ копища дае- České radlo máme nejdříve u Dalimila с. 2 (G e b a u e r Stě. sl. I. 210).
7) Srv. v. str. 1.
8) Je predne řada listin, v nichž se mluví u Slovanů jen o dani z háku (u n c u s) a pak i listiny, v nichž se uncus přímo stotožňuje s radlem (radlicí) nebo staví proti aratrum. Srv. listiny Jindřicha Saského z r. 1158 a 1174, v nichž se určují poplatky Slovanům meklenburským de u n co (Mekl. Urk. 1.56,110) nebo listinu biskupa races-burského z r. 1230 (dabunt enim Sclaui de unco tres modios siliginis etc.), z Pomoři, z ostrova Uznoima listinu z r. 1239, podle níž klášter uznoimský bral z darovaných devíti rol! (unci): de praedictis vero novem uncis tria tremodia siliginis, tria . . . ordei . . . avenae. (Srv. Cod. Pom. dipl. I. 311, 586). Rovněž ve smlouvě vévody Barnima I. s kapitolou Kamieńskou r. 1273 čteme: „ordinatum quod de unco episcopo 6 denarios et capitulo solidům (slavi) tribuent (Cod. Pom. I. 313) a liineburské listině vévody Ottona z r. 1293: De una quaque domo de qua exit aratrum, VI. solidos denariorum Hamburgensium et III. solidos eiusdem monetae de una quaque domo, de qua exit hako (Sudendorf, Urkundenbuch von Braunschweig-Lüneburg 1. 75 cit. Meitzen Siedel II. 486). Rovněž Annales Corb. k r. 1114 rozeznávají (P e r t z SS. III. 8): „Scyrcipenses Slavi . . . denuo intulerunt, civitati Corbeiae . . . annuatim se debere aut vulpinam pellem, aut bis terdena nomi^mata Bardewiccensis monetae simillima vel pro-pria de uniuscuiusque soli sui unci cultura quem nostrates aratrum vocitant)". Konečně listina biskupství plockého z r. 1257 přímo praví: „centům uncos, qui polonice dicuntur radla" (D r e g e r Codex 412, cit. J i r e č e k Prove 308), a v listine Vladislava Lokýtka z r. 1326 čteme: Duo aratra de ferro et unum uncum, qui dicitur vulgariter redíicza (Kod. dypl. Wielkop. II. 1068).
9) B e r n e k e r EW. I. 376.

Předchozí   Následující