Předně je r а 1 o výraz všeslovanský5) a doložen už z nejstarších textů slovanských X. а XI. století6). Je dále původu domácího a je úzce příbuzný s celou sérií analogických výrazů indoevropských, neboť vznikl z původního *o r 11 о > *o r t r o a toto z praidevr. *o r o t r o n, *a r o t r o n, jako ř. аратроу nebo lat. aratrum7). Jsou tu tedy všechny jazykovědecké příznaky, které prokazují velké stáří.

Ale nejen s hlediska čistě jazykového objevuje se nám radlo jako prastarý nástroj slovanský, — i historické a archeologické doklady předvádějí nám je od doby X. století — tradice a archelogie jde ještě dále — jako nástroj Slovanům vlastní, pro ně typický a při tom nástroj méně dokonalý, méně produktivní a primitivnější nežli byl pluh, orací nástroj podoby jiné, který v těchto dobách počal se u Slovanů obje-vovati vlivem římskogermánským.

Staré slovanské radlo objevuje se v pramenech latinských od XII. stol. počínajíc8) pravidlem pod terminem u n c u s, který není nic jiného než latinský překlad střhněm. háke9) a ukazuje zároveň svým významem, že radlo na rozdíl od pluhu (aratrum) byl nástroj v podobě zahnutého háku, tedy s prostým, ohnutým a zaostřeným hřídelem. K tomu významu slova uncus-hlke, jenž ostatně přešel i к Slovanům (srv. dále na str. 5, 6), připojuje se ještě řada jiných akcessorních příznaků,