jež vesměs poukazují, že uncus-radlo byl ještě v XI. a XII. století nástroj mnohem primitivnější a nedokonalejší nežli současný pluh-aratrum. Je-li ještě dnes při poměrném zdokonalení radla výkon jeho menší a horší, bylo tomu tím spíše na počátku historie a potom rozumíme řadě projevů, o nichž máme staré zprávy historické. Odtud pochopíme, proč vznikl rozdíl nomenklatury, který vidíme ve výraze s u 1-care ligneo unco proti a r a r e v staropolské básni o založení kláštera lubiažského10) tak, jako dnes v ruském черкать při práci ralem konané proti пахать, nebo орать při soše a pluhu11), — odtud vznikl i rozdíl slovanské míry polní hákem obdělané (uncus, aratrum parvum, aratrum slavicum) proti míře velkým pluhem obdělané (aratrum magnum), která byla následkem toho rozhodně větší12), odtud pochopujeme, že v staré době stačila k utáhnutí háku-radla menší přípřež (normálně jeden kůň nebo pár volů), kdežto velký pluh, hlouběji pracující, byl tažen pravidelně párem koní nebo dvěma páry volů. A odtud konečně pochopíme, že vznikl i značný rozdíl mezi desátky, jež platil ten, kdo oral hákem a ten, kdo oral velikým pluhem, neboť desátek prvního býval v XIII. stol. poloviční.13) Ačkoliv není možno říci, že by v každém případě aratrum znamenalo pluh a míru plužní proti háku, neboť i o háku se tohoto termínu užívalo, přece jen máme řadu neklamných dokladů, že bylo rozlišováno mezi aratrum a uncus, pokud se velkosti a dokonalosti nástroje týče, i jeho výkonnosti. Slovem, všechno ukazuje, že radlo (uncus) byl nástroj nejstarší a jako dnes primitivnější, méně dokonalý nežli pluh. Stálé antithese radla a pluhu vyznívají v tomto smyslu a spojování radla a háku se Slovany, jakož i přímé označení jeho za aratrum slavicum nepřipouštějí žádných pochybností, že je měli Slované v době, kdy už vedle nich u Němcův a německých kolonistů zavládl pluh. Celá řada pramenů ukazuje nesporně, že