bylo v Polabí a v Pobaltí u Němců mírou daňovou aratrum, u Slovanů uncus14) a Helmold maje na mysli tento hák párem volů nebo jedním koněm tažený, dává mu označení aratrum slavicum13). Je tedy zjevno, že to byl nástroj severním Slovanům vlastní.

Jak staroslovanské radlo vypadalo, vykládají nám předně zachované památky a' obrazy, dokládajíce zároveň jeho starobylou existenci,

Obr.1. Slovanská radla bez plazu

@SEZ@

I. a III. radlo polské (Braungart, Bujak)

II. maloruské (Güldenstaedt, Zelenin)

IV. severočeský hák (Peisker)

V. valašský hák (Houdek)

VI. běloruskásoška (Seržputovskij),

VII. rezaunca ze Solčavy (Rhamm),

VIII. arl z dol. Korutan (Braungart)

IX. ralica z Ravna (Stocký).

@

a dále vedle archeologie i národopis slovanský srovnáním radel dosud zachovaných.

Staré radlo udrželo se totiž dodnes na mnohých místech Slovanstva, třebas ne všude ve své původní podobě. Nejstarším a také nej-jednodušším typem je zajisté ta skupina radel nebo ral, místy také háky zvaná, jejíž hřídel tvoří s radlicí těleso buď zcela jednotné, neb aspoň tak sestavené, že rýl (naralník) připevněn je na zahnutý konec bez vodorovné jej podporující spodní klády, t. zv. plazu. Sem náleží především maloruské рало, vynikající jednoduchostí a starobylostí a velko-