Všechna tato slovanská radla nebo háky jsou přežitky starých primitivních typů více méně modernisované a nikoliv teprve pozdější degenerace vyspělých pluhů, jak se domníval Ed. Hahn.43) Všechna ukazují jeden společný základní typ sestávající z kmene s ostrým koncem ku předu zahnutým nebo s hrotem (ralníkem) ku předu šikmo do kmene připevněným, obé bez předcházejícího, zemi rozkrajujícího nože (krojidla) a bez lopatovité, asymetrické a vodorovně položené nebo na

Obr. 2. Slovanská radla s plazem

@SEZ@

1. hák meklenburský (Braungart)

2. český nákolesník staršího rázu (Braungart)

3. moravské radlo (Bartoš)

4. oralo z již. Štýrska (Rhamm)

5. ralica ze Slavonie (Braungart)

6. středočeské radlo (Peisker)

7. černohorské ralo z Crmnice

8. z Drobňaků

9. z Četinjského pole (Rovinskij)

10. ralo z Brestovice u Plovdiva

12. ralica od Sofie (Jireček)

13. a 14. rala maloruská (Braungart).

@

stranu nakloněné radlice, která by plásty země ze spodu odkrajovala a je obracela. Kolečka napřed nebo tvar rukojeti je už věcí druhotnou a podružnou a také existence plazu ve spodu není pro radlo nic rozhodujícího. Tento základní typ radla byl znám a rozšířen v pravěku i po jiných končinách Evropy a není proto výhradně slovanský. Byl patrně i u jiných Indoevropanů základním tvarem oradla. Primitivní hák se zastrčeným rýlem vidíme v prehistorii Dánska a Švédska na známém dřevěném nástroji nalezeném v jutském Döstrupu44) a na skalní kresbě