ských Indoevropanů, jest otázka, kterou řešiti zde nechci a ostatně i otázka, jejíž řešení pokládám zatím za předčasné.

Přihlédneme-li pak ještě к nomenklatuře háků a radel slovanských, objeví se nám opět, že tytéž základní části mají po celém téměř Slovanstvu stejné názvy. Za vylíčených předcházejících okolností jest ne-myslitelno, že by si byli jednotliví slovanští národové postupně jeden od druhého vypůjčili jeden a týž název pro hlavní součásti radla. To dlužno vyložiti jinak: máme patrně před sebou názvy, jež mělo radlo už v době slovanské jednoty a jež z prajazyka převzaly všechny jednotlivé řeči slovanské.

Pro základní dřevěný kmen nemají dnešní háky a radla jednoho společného názvu.52) Ještě nejrozšířenější jest výraz hřídel z původního grędelь, jenž je obecně užíván i při pluhu, a je-li „původu slovanského, existoval již u starého radla.53) Nelze však vyloučiti, že se objevil teprve při nomenklatuře plužní a ex post přenesen byl na radlo. (Srv. odstavec III.) V zadu připojený a kú předu obrácený rýl, původně nic jiného než pahýl zaostřené ohnuté větve nebo kořene, na nějž se později nasadil železný násadec, má dnes také dosti jmen, ale dvě mezi nimi jsou stará a všem slov. jazykům společná: 1. ralnikb (z*oral-пакъ) nebo naralnikb, č. n á r a d(l) n i k54) a 2. lemeša55) výraz, jenž všude označuje železný rýl nebo i přeneseně celé radlo a znám je už z prvních překladů bible.56) Slovo radlica, deminut. od radlo, užívané dnes místy pro lemeš pluhu,57) je sice také staré, ale ve smyslu tomto doloženo je teprve a ne zcela jistě ze XIV. století.58) Dalším