str. 11
společným a zajisté starým výrazem je plaz, vzniklý z představy, že lemeš položený na vodorovnou kladku brázdou se plazí,59) a konečně dva výrazy pro další nutnou součást, kterou se radlo drželo a řídilo, totiž pro držadlo zapuštěné do zadního konce hřídele a plazu, zvané buď к 1 e č,60) nebo ještě častěji názvem od r u k a odvozeným :ručka, rukojať, r u č i с а.61)
Na konec nám tentýž celkový tvar a tytéž detaily dokládají staré nálezy.
Obr. 4. Radlo z Fapowa (1) a z Dobrohošti 12].
Pokud se týče celých zachovalých radel, našly se, pokud vím, v krajích Slovany obydlených jen dva kusy velmi zajímavé a jistě velmi staré. Bohužel první radlo, nalezené r. 1850 v rašeliništi u Papowa blíže Toruně (obr. 4, 1), nelze vůbec přesněji datovati, následkem čehož nelze
59) Čes. plaz (též splaz, patka) zní v polštině płoz, płoza, płuz, spłuż (též nasad, stołek), v ruštině полозъ (též подошва nebo пата), u sochy плотина, плота, плотиво, плутило (srv. Zelenin Соха, 33, 85), v slovinštině oplaz (Rhamm, I. c. 997) nebo podplaz (ib. tab. II., 13), v srbštině плазац (u Vasojevičů na Černé Hoře) nebo плаз (v Zetě) vedle постава, поставак (Crmnica, Drobňjaci, Čapljina), v bulh. плазъ, плъзъ, плазица (Mari n o v, Градиво, 131, 134). К tomu srv. i č. oplaz ve smyslu nezorané části brázdy (Jungmann s. v.).
60) Rus. клячъ, pol. klak, č. kleč, dial. klač, luž. klak, klečk, od stb. klačati — klečeti (B e r n e k e r EW., I., 514).
61) Srv. rus. ручка, рукоятка, p. rękojeście, rączka, č. ručka, slovin. rôčka, rô-čica, b. ржчица, srb. ручица. Jiné názvy jsou ještě г. рогалъ, чепыги, рогачъ, pol. czepigi, capigi, nogi, rogi, Ь. опашка, рогачъ, valaš. pruty. U českého nákolesniku udrželo se pro držadlo stsl. socha (Peisker, Zur Soc. В. I., 59) — kleč je něco jiného — a také u mor. radla sluje sochou sloupec, v němž je zastrčena ručka (Bartoš, Dial.) L, 449). Rovněž v Poznaňsku jsou u pluhu nogi nebo sochy (Kolberg Lud. V., 176, IX., 110). Zde bych připomněl, že poměry válečné zabránily, abych do rukou dostal několik spisů, věnovaných polskému zemědělství, zejména Encyklopedii rolnictva (Varšava).
|
