OSÍDLENÍ PELHŘIMOVSKA DO VÁLEK HUSITSKÝCH.

Myslíme-li dobou prehistorickou čas před první zaručenou zprávou historickou, trvá prehistorie Pelhřimovska do doby velmi pozdní. První, ojedinělou zprávu o něm poskytuje nám teprve rok 1144, o Pelhřimovu samém pak dokonce až konec XIII. století,, ďm vyplnit dobu několika set let, o Jcterou se dějiny města a jeho okolí opožďují za vývojem ostatních Cech? Lze ji vůbec vyplnit událostmi historickými? Čili jinak — žili tu již před tím lidé, kteří se mohli stati jejich činiteli?

Prehistorická archeologie nepodává nám к této otázce odpovědi kladné. Byly sice nalezeny v okolí Pelhřimova některé stopy lidského života v té době1), ale je velmi příznačné, že naprosto není v celé této končině nálezů sídelních a hrobových, které jedině by mohly podati důkaz o stálých a pevných sídlištích.2)

Pelhřimovsko bylo tedy osídleno poměrně pozdě a výklad tohoto zjevu je nasnadě. Ležíť Pelhřimovsko na samé hranici zemské, která byla i tu, kde Cechy sousedily se zemí tak příbuznou, jako je Morava, dlouho porostlá širokým pásem pohraničního hvozdu jako na ostatním svém obvodu, kde v něm měly ochranu proti zemím cizím, ba nepřátelským. Dodnes zachovaly se zbytky tohoto přirozeného opevnění zemského v rozsáhlých lesích okolí Pelhřimovského, a kde zmizelo, zachovala památku jeho aspoň jména místní. Od olšových porostů na svých březích dostal své jméno potok Olešná, podle něhož nazvána později i ves na něm vzniklá. Vsi Buková, Lipice a Smrkovec (zaniklá ves u Rynarce) prozrazují svým jménem, že vznikly vymýcením lesů bukového, lipového a smrkového.3) A na podobný vznik — prosekáním lesa — ukazují i jména obou Pro sečí (u Křemešníka a Nové Cerekve). Také velký počet Lhot na Pelhřimovsku svědčí o tom, že vsi tu vznikaly z největší části na půdě původně zarostlé lesem.