ženinou, vyšel v noci se sekerou a rázem rozťal zelenou vrbu. Doma našel Viktorku mrtvou v náruči matčině. Tutéž pověst podle vypravování slyšeného na Bydžovsku sbásnil Erben ve „Vrbě" (srv. Primus Sobotka, Rostlinstvo, 130, Liter. XIX. stol., II, 825) snad více méně v téže době, co Němcová psala a tiskla svou povídku.

Je to látka odchylná od písní jiných, zvláště u Poláků a Rusů všech větví rozšířených, kde muž, navrátiv se domů, posekal topol, jeřáb a j., več zlostná tchyně a j. přeměnila mladou ženu (srv. Этнограф. Обозр., III, 42, 50—52, 211; VI, 234, VII, 262; X, 227).

Věrnosti ženiny svědectvím jest, že květina, růže zachovává stále svou svěžest; tak ve známé indické povídce Somadevově a v její versi perské (Small, The Tota Kahani, 43) a turecké sbírky „Tuti-Nameh", srv. Povídky kladské, II, 280, stejně v nynějších povídkách východoindických (Swynnerton, 177, 188), v anglické básni XV. stol. (Jb. f. rom. engl. Liter. VIII., 44 = Köhler, Klein. Schrift. II, 445), v turecké povídce, známé aspoň od XVII. stol. (Köhler II, 448), ve franc. románě „Perce-forest" (ib. 452).

Podobný motiv nalszá se také v nové bulharské písni epické z Panagjurište (Сборн. мин. XVI—XVII, odst. 2., str. 97).

V jiné látce pohádkové zanechal otec (král), odcházeje na vojnu, svým třem dcerám po květině či věnci; uschne věnec dívky, která nezachovala svou cudnost, ale zůstane svěží věnec dívky, která ji uměla zachovati: tak v chrvatské versi (Strohal, II, 65, č. 25), v maďarské versi (Róna-Sklarek, 272, č. 29), v rumunské (Kremnitz, 75, č. 7). Ve francouzské versi z Poitou (Pineau, 243, „Finou-Finette") dostaly obě starší sestry po růži, nejmladší hůl, ale ta zachovala svou barvu, když dívka uměla zachovati svou čest. V Iigurské versi dostaly všecky tři sestry po růži (Andrews, 169, č. 38), stejně ve versi u Basků zapsané (Vinson 102 č. 2). Týž v podstatě názor jest podkladem české „lidové pověry, že uvitá kytka v ruce nepoctivého člověka brzy uvadne (C Lid, XXI, 441, č. 55).

V jedné povídce paní d'Aulnoy dostal rek od víly tři růže: jedna opatří mu peněz podle přání, druhá zjeví mu věrnost či nevěrnost mi-lenčinu, třetí ochrání ho před všelikou nemocí. Tak se skutečně přesvědčil, když zbožňované dívce přiložil růži zcela čerstvou na srdce, květina ihned švadla a scvrkla (Kletke, Märchensaal, I., 218, 221).

Tyto v podáních lidových hojně se vyskytující motivy souvisí s pověrečnými zvyky, které se do novějších dob zachovávaly u evropských národů a které se udržují u různých národů málem všech dílů světa.1)

Primus Sobotka připomněl již ve svém „Rostlinstvě" v r. 1879 vydaném, že „bývá na mnoha místech obyčejem, že otec při narození dítěte zasazuje stromek, který s ním zároveň roste a stává se jeho stromem životním čili strážným geniem, s jehož životem i život dítka souvisí: dobře-li stromku se daří, bývá to dobrým znamením i pro dítko; ale s obavou a zármutkem pohlížejí rodiče na stromek,