pakliže krní aneb vadne, nebo docela usýchá, což zvěstuje chorobu: neb předčasnou smrt dítěte" (str. 13). Uvedl některé příklady z Plossova. díla „Das Kind" (nyní 2. vyd. str. 78) z Mannhardtova díla „Wald-und Feldkulte" (nyní 2. vyd. I. 49) a z Tylorova spisu o pradějinách lidstva. Doklady ty byly nověji ještě rozmnoženy, hojně jich vypočet!' Frazer ze Švýcarska (posledně Hoffmann-Krayer Feste u. Bräuche des Schweizervolks 26, Schweiz. Archiv f. VK. VII, 185), z Německa а. Anglie, ještě z r. 1874 uveden doklad (The Golden Bough III, 393 ib.) a ještě z pozdější doby z Porýnska: každému novorozeněti sázena jabloň, zvláště pak prvorozenci (Zs. f. rhein. westfäl. VK. V. 226: VIII, 216). u kmene Ainu v Japonsku (Macculloch 124, Hartland II, 36); srov.. Sartori, Sitte u. Brauch I, 26. Ve francouzském Švýcarsku bylo až do poč. XIX. stol. přikázáno zvláštním zákonem, aby každý mladý manžel zasadil tři duby v prvním roce svého manželství a je pěstoval. Tímto zákonem byl potvrzen jdávný zvyk sázeti dva stromy jeden pro manžela, druhý pro ženu. Cí strom dříve uschl, znamenal smrt dotyčného (Schweiz. Archiv f. VK VII, 184).

U Slovanů shledal jsem jediný jen doklad, a sice jen v Bosně, nasvědčující tomu, že týž zvyk užíván; zachováván však jen jako pouhé prognostikon: Když se mladík ožení, vykope mladou lipku a dá ji mladé své ženě, aby ji zasadila; ujme-li se, bude žena šťastná, uschne-li, nešťastná (Glasnik zem. muz. bos.-herceg. XX, 132). Druhý doklad z Lužice jest méně bezpečný, jest to jen pověst (Haupt, Sagenbuch der Lausitz. I. 129), že snoubenci v kraji Mužakovském ráno v den svatební bez. všeho průvodu vyšli a zbožně zasadili dva doubky vedle sebe; jak se stromům dařilo, rostly-li či churavěly, taktéž rostlo neb chřadlo štěstí toho, kdo ten strom vsadil. Tak vyložen dubový háj, skládající se na jedné straně z párovitých stromů, na druhé z větších skupin.

Primus Sobotka poukázal na pověst o dubě stochovském, svatováclavském, který zasadila Ludmila při narození Václavově, jakož také na pověst o Přemyslově otce, která se ihned zazelenala, rozkvetla a tři. letorosti ze sebe vypustila, z nichžto dvě tu hned uschly, třetí v strom vysoký lískový vzrostla.2) I vyložil to Přemysl poslům Libušiným, že se mu mají naroditi tři synové, z nichžto dva v mladosti umrou, třetí ušlechtilé děcko zplodí (1. c. 14). Kosmas ve svém vypravování klade Přemyslovi do úst poněkud jiný výklad a u Dalimila jest tento motiv jinak líčen: otka vykvetla pěti prameny a z nich vykvetlo pět ořechův-;. čtyři uschly a pátý zůstal. Výklad Přemyslův jest ovšem rovněž jinaký. Na tom konečně nezáleží. Podle mínění Tillova (C. Lid I, 124) jest Dalimilova odchylka o pěti lískových větévkách bezpochyby uměle udělána, aby věštba Přemyslova lépe se shodovala s historií. V. Novotný prokázal (České dějiny I, 1 str. 254 sl.), že o „lidovém původu Přemyslovské pověsti pochybovati nelze... třebas pověst u Kosmy zachovaná měla sebe více prvků umělých, jest přece jisto, že nebyl to Kosmas, který ji vymyslil", poukázal jmenovitě na to, že byla dříve,, než ji Kosmas zachytil literárně, zobrazena nástěnnými malbami hradní kaple Znojemské z počátku XII. stol... zde spatřujeme mimo jiné-